eko nārāyaṇo devaḥ
pūrva-sṛṣṭaḿ sva-māyayā
saḿhṛtya kāla-kalayā
kalpānta idam īśvaraḥ
eka evādvitīyo 'bhūd
ātmādhāro 'khilāśrayaḥ
ekaḥ — sám; nārāyaṇaḥ — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; devaḥ — Bůh; pūrva — dříve; sṛṣṭam — stvořil; sva-māyayā — svou energií; saṁhṛtya — vtahující do sebe; kāla — v podobĕ času; kalayā — částí; kalpa-ante — v dobĕ zničení; idam — tento vesmír; īśvaraḥ — nejvyšší vládce; ekaḥ — sám; eva — jistĕ; advitīyaḥ — jeden jediný; abhūt — stal se; ātma-ādhāraḥ — ten, jehož vlastní já je zdrojem a místem spočinutí všeho; akhila — všech energií; āśrayaḥ — útočištĕ.
VÝZNAM: Verš 21 této kapitoly vysvĕtlí, že Pánovo nezávislé tvoření a ničení vesmíru lze přirovnat k tomu, jak pavouk tvoří a vtahuje do sebe svou pavučinu. Slovo eka, „jeden, sám“, je v tomto verši uvedené dvakrát, pro zdůraznĕní skutečnosti, že existuje jen jeden Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a že veškeré vesmírné dĕní, jakož i duchovní zábavy, řídí pouze Jeho energie. Podle Srily Visvanatha Cakravartiho Thakura tento verš poukazuje na Karanarnavasayi Visnua neboli Maha-Visnua, jenž leží v Příčinném oceánu. Slova atmadhara a akhilasraya shodnĕ vyjadřují, že Narayana je zdrojem či útočištĕm veškeré existence. Ātmadhara znamená, že v Pánovĕ osobním tĕle spočívá vše. Maha-Visnu je úplnou částí Pána Krsny, původní Nejvyšší Osobnosti Božství, z jehož tĕla expandují nesčetné energie, které projevují hmotné a duchovní svĕty. Podle Brahma-samhity tyto nesčetné svĕty spočívají v brahmajyoti, duchovní záři, jež také vychází z Pánova tĕla. Krsna je tedy isvara, nejvyšší vládce.