VÝZNAM: Tomu, kdo upíná mysl na Absolutní Pravdu, Osobnost Božství, se okamžitĕ uleví od přívalu hmotné úzkosti, protože Pánova transcendentální podoba je zcela prostá jakýchkoliv hmotných nečistot či označení. Ménĕ inteligentní lidé přijímají nelogickou doktrínu, že se Pán přemĕnil ve své stvoření a už Mu nezůstala žádná oddĕlená individuální existence. Mylnĕ si představují, že mohou svou individualitu nechat rozplynout ve vesmírné jednotĕ a nabýt úplné rovnosti s Nejvyšší Osobností Božství. Mínĕní Srimad-Bhagavatamu ale je, že Osobnost Božství není neosobní, nýbrž oplývá všemi transcendentálními vlastnostmi. Tři kvality hmotné přírody představují Pánovu nižší energii a všemocný časový faktor, na nĕmž kvality spočívají, je osobní expanzí Pána. Takto Pán tvoří, udržuje a ničí hmotný projev, a přesto zůstává stranou. Podmínĕné duše, které chtĕjí využívat Jeho nižší stvoření, Pán pobízí, ať si to zkusí, a tak si hrají na poživatele v dočasném svĕtĕ hmoty. Jakmile však nĕkdo získá praktickou zkušenost, že hrubohmotné a jemnohmotné tĕlo jsou jen obaly vĕčné duše, vzdá se pošetilé připoutanosti ke hmotĕ a upne se k Nejvyšší Osobnosti Božství. Uvĕdomí si, že jeho vĕčným přirozeným postavením není ani si užívat hmoty, ani splynout s Pánem. Ve své pravé přirozenosti je služebníkem Boha. Služba Pánu je vĕčná, plná blaženosti a poznání a mocí této služby živá bytost získává osvobození a její jednání se stává slavným. Touto vĕčnou službou se postupnĕ vypracuje na úroveň kevalanubhavananda-sandoha, kdy se při pohledu na transcendentální osobní podobu Pána ponoří do oceánu blaženosti.