jihvaikato 'mum apakarṣati karhi tarṣā
śiśno 'nyatas tvag udaraḿ śravaṇaḿ kutaścit
ghrāṇo 'nyataś capala-dṛk kva ca karma-śaktir
bahvyaḥ sapatnya iva geha-patiḿ lunanti
jihvā — jazyk; ekataḥ — na jednu stranu; amum — tĕlo či podmínĕnou duši, která se ztotožňuje s tĕlem; apakarṣati — táhne; karhi — nĕkdy; tarṣā — žízeň; śiśnaḥ — genitálie; anyataḥ — na druhou stranu; tvak — hmat; udaram — břicho; śravaṇam — uši; kutaścit — odnĕkud jinud; ghrāṇaḥ — čich; anyataḥ — z jiné strany; capala-dṛk — přelétavý zrak; kva ca — nĕkam jinam; karma-śaktiḥ — ostatní činné orgány a údy tĕla; bahvyaḥ — mnohé; sa-patnyaḥ — spolumanželky; iva — jako; geha-patim — hlavu domácnosti; lunanti — táhnou do mnoha smĕrů.
VÝZNAM: Srila Visvanatha Cakravarti Thakura podotýká, že po pochopení tohoto verše by mĕl každý guruovi v podobĕ svého tĕla bez připoutanosti předávat jen základní životní potřeby. Udržovat své tĕlo zdravé a funkční co nejjednodušším způsobem je podstata služby tomuto takzvanému guruovi. Chce-li nĕkdo vĕrnĕ sloužit tĕlu, mĕl by uvážit, že tĕlo tahá vĕdomí podmínĕné duše současnĕ do mnoha stran a kvůli tomu služebník tĕla nemůže poznat Boha a dokonce ani dosáhnout klidu.