Text 1: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ten, kdo chce přijmout třetí životní stádium, vanaprasthu, by mĕl s klidnou myslí odejít do lesa. Manželku může zanechat s dospĕlými syny nebo ji vzít s sebou.

Text 2: Když človĕk vstoupí do stavu vanaprasthy, mĕl by se živit neznečištĕnými bobulemi, kořínky a ovocem, jež rostou v lese. Oblékat se může do kůry stromů, trávy, listů nebo zvířecích kůží.

Text* 3: Vanaprastha by si nemĕl upravovat vlasy, tĕlesné ochlupení ani vousy, pĕstit si nehty, kálet ani močit jindy než v pravidelnou dobu a nemĕl by vyvíjet zvláštní úsilí v péči o ústní dutinu. Mĕl by být spokojený s koupelí ve vodĕ třikrát dennĕ a spát na zemi.

Text 4: Človĕk v postavení vanaprasthy by mĕl konat askezi bĕhem nejteplejších letních dnů tím, že se vystaví ohňům planoucím na čtyřech stranách a sálajícímu slunci nad hlavou, bĕhem období dešťů by mĕl zůstat venku a nechat se bičovat přívaly deštĕ a v mrazivé zimĕ by mĕl setrvávat ponořený po krk ve vodĕ.

Text 5: Může jíst jídla připravená na ohni, například obiloviny, nebo plody dozrálé časem. Svou potravu může rozmĕlňovat pomocí hmoždíře a kamene nebo vlastními zuby.

Text 6: Vanaprastha by si mĕl sám shromáždit všechno, co potřebuje pro své tĕlesné zaopatření s ohledem na čas, místo a svou kapacitu. Nikdy by si nemĕl dĕlat zásoby na pozdĕji.

Text 7: Ten, kdo přijal stav vanaprasthy, by mĕl provádĕt obĕti odpovídající daným ročním obdobím s obĕtinami jako caru a obĕtní koláčky vyrobené z rýže a jiných obilovin, které najde v lese. Nikdy Mi ale nesmí nabízet zvířecí obĕti; ani ty, které jsou uvedené ve Védách.

Text 8: Vanaprastha by mĕl konat obĕti agnihotra, darsa a paurnamasa jako v grhastha-asramu. Také by mĕl následovat sliby a obĕti caturmasyi, neboť všechny tyto obřady pro vanaprastha-asram předepisují zkušení znalci Véd.

Text 9: Zbožný vanaprastha, jenž praktikuje přísnou askezi a přijímá jen holé životní nezbytnosti, vyhubne na kost a kůži. Když Mĕ bude takto uctívat přísnou askezí, odejde na planetu Maharloku a potom dosáhne přímo Mĕ.

Text 10: Ten, kdo tuto bolestnou, ale vznešenou askezi, jež udílí konečné osvobození, praktikuje s dlouhodobým úsilím jen pro bezvýznamný smyslový požitek, musí být považován za nejvĕtšího pošetilce.

Text 11: Pokud vanaprasthu přemůže stáří a kvůli třesoucímu se tĕlu už nedokáže plnit své předepsané povinnosti, mĕl by si v meditaci do srdce vložit obĕtní oheň a pak s myslí upřenou na Mĕ vstoupit do ohnĕ a opustit tĕlo.

Text* 12: Pokud vanaprastha pochopí, že i povznesení na Brahmaloku je utrpením, a tak se zcela odpoutá ode všech možných výsledků plodonosných činností, tehdy může přijmout sannyas.

Text 13: Poté, co Mĕ uctil podle pokynů písem a dal všechno své vlastnictví obĕtnímu knĕzi, mĕl by vložit obĕtní oheň do svého nitra. Takto by mĕl se zcela odpoutanou myslí přijmout sannyas.

Text 14: „Tento muž, který přijal sannyas, nás předčí a vrátí se domů, zpátky k Bohu.“ S tĕmito myšlenkami staví polobozi sannyasimu do cesty překážky tím, že se mu zjevují v podobĕ jeho bývalé manželky nebo jiných žen a přitažlivých objektů. Sannyasi by však nemĕl polobohům ani jejich projevům vĕnovat žádnou pozornost.

Text 15: Chce-li mít sannyasi na sobĕ nĕco víc než jen kaupin, může si přes nĕj kolem pasu a boků omotat ještĕ jednu látku. Jinak pokud nenastane nouzová situace, by nemĕl mít nic než svou dandu a nádobu na vodu.

Text 16: Sadhu by mĕl položit nohu na zem až poté, co se očima přesvĕdčí, že tam nejsou žádní živí tvorové, například hmyz, které by mohl zašlápnout. Vodu by mĕl pít až poté, co ji přefiltruje přes cíp svých šatů, a říkat by mĕl jen slova čistá svou pravdivostí. Konat by mĕl také jen ty činnosti, které myslí pečlivĕ ovĕřil jako čisté.

Text 17: Toho, kdo nepřijal tři druhy sebekáznĕ – vyhýbat se zbytečnému mluvení, zbytečným činnostem a ovládat svůj životní vzduch, nelze v žádném případĕ považovat za sannyasiho jen proto, že nosí bambusové tyče.

Text 18: Sannyasi by se mĕl vyhýbat domům, které jsou znečištĕné a nedotknutelné, a bez předbĕžných propočtů by mĕl jít do sedmi domů a spokojit se s tím, co tam vyžebrá. Podle nutnosti může navštĕvovat členy každé ze čtyř společenských tříd.

Text 19: Sannyasi by mĕl vzít vyžebrané jídlo, opustit zalidnĕné oblasti a jít k nĕjaké vodní nádrži na osamĕlém místĕ. Tam by se mĕl vykoupat, důkladnĕ si umýt ruce a část jídla rozdat tĕm, kteří o nĕ požádají. To vše by mĕl udĕlat mlčky. Potom by mĕl zbytky dokonale očistit a sníst vše na talíři, aniž by si nĕco nechal na pozdĕji.

Text 20: Sadhu by mĕl sám putovat po Zemi, bez pout ke hmotĕ, se zcela ovládnutými smysly, stále nadšený a spokojený díky realizaci Nejvyššího Pána a vlastního já. Na vše by mĕl pohlížet nezaujatým pohledem a neochvĕjnĕ setrvávat na duchovní úrovni.

Text 21: Mudrc sídlící na bezpečném a osamĕlém místĕ, s myslí očištĕnou neustálými myšlenkami na Mĕ, by se mĕl soustředit jen na duši a uvĕdomit si, že se ode Mĕ neliší.

Text 22: Neochvĕjným poznáním by mĕl mudrc jasnĕ chápat povahu spoutaného a osvobozeného stavu duše. Pouto nastává, když se smysly odchýlí ke smyslovému požitku, a úplné ovládání smyslů představuje osvobození.

Text* 23: Proto by mĕl mudrc zcela ovládat pĕt smyslů a mysl svým vĕdomím Krsny a poté, co okusil duchovní blaženost ve vlastním nitru, by mĕl žít odpoutaný od nepatrného hmotného uspokojování smyslů.

Text 24: Mudrc by mĕl putovat na posvĕcená místa, podél tekoucích řek a samotou hor a lesů. Vstupovat do velkomĕst, mĕst a na pastviny a oslovovat obyčejné pracující lidi by mĕl jen proto, aby si vyžebral holé životní nezbytnosti.

Text 25: Človĕk ve stavu vanaprasthy by mĕl vždy přijímat milodary od druhých, protože tím se oprošťuje od klamu a brzy dosáhne dokonalosti v duchovním životĕ. Ten, kdo se živí takto pokornĕ nabytou potravou, ve skutečnosti očišťuje svou existenci.

Text 26: Človĕk by nikdy nemĕl vidĕt jako konečnou realitu ty hmotné vĕci, které zjevnĕ zaniknou. S vĕdomím prostým připoutanosti ke hmotĕ by mĕl zanechat všech činností zamĕřených na hmotný pokrok v tomto i příštím životĕ.

Text 27: Človĕk by mĕl logicky zvážit, že vesmír nacházející se v Pánu a jeho vlastní hmotné tĕlo složené z mysli, řeči a životního vzduchu jsou z konečného hlediska výtvory Pánovy matoucí energie. Takto spočívající ve vlastním já by se mĕl vzdát víry v tyto vĕci a již nikdy je neučinit předmĕtem své meditace.

Text 28: Učený transcendentalista pohroužený v rozvoji poznání a tímto odpoutaný od vnĕjších objektů i Můj oddaný, který netouží ani po osvobození, zanedbávají povinnosti týkající se vnĕjších obřadů či vybavení. Jejich chování tedy přesahuje rámec usmĕrňujících pravidel.

Text 29: Paramahamsa, ač velmi moudrý, by se mĕl radovat ze života jako dítĕ nedbající na poctu a zostuzení; ač velmi zkušený, mĕl by se chovat jako mentálnĕ zaostalá, nezpůsobilá osoba; ač velmi učený, mĕl by mluvit jako šílenec, a ač znalec védských pravidel, mĕl by jednat neusmĕrnĕným způsobem.

Text 30: Oddaný by se nikdy nemĕl vĕnovat plodonosným obřadům uvedeným v karma-kandské části Véd a zároveň by se nemĕl stát ateistou, který jedná či hovoří v rozporu s védskými pokyny. Nemĕl by ani mluvit jako pouhý logik či skeptik a nestavĕt se na žádnou stranu v jalových debatách.

Text 31: Svĕtec by se nikdy nemĕl nechat vylekat či rozrušit jinými lidmi a sám by také nemĕl nikoho strašit ani rozrušovat. Mĕl by tolerovat urážky od druhých a sám nikdy nikoho neponižovat. S nikým by nemĕl vytvářet nepřátelství kvůli hmotnému tĕlu, protože by nebyl o nic lepší než zvíře.

Text 32: Jeden Nejvyšší Pán sídlí ve všech hmotných tĕlech a v duši každé bytosti. Tak jako se mĕsíc odráží v nesčetných vodních nádržích, je Nejvyšší Pán – byť jediný – přítomný v každém. Každé hmotné tĕlo je tedy v konečném smyslu tvořené energií jednoho Nejvyššího Pána.

Text 33: Nikdo by nemĕl být sklíčený, když občas nezíská vhodné jídlo, a nemĕl by se radovat, když se mu dostane jídla v hojnosti. Mĕl by být pevný ve svém odhodlání a chápat, že obĕ situace jsou pod kontrolou Boha.

Text 34: Je-li třeba, mĕl by človĕk vyvinout úsilí, aby si obstaral dostatek jídla, protože udržovat zdraví je nutné a vhodné za všech okolností. Když jsou smysly, mysl a životní vzduch v dobré kondici, je možné rozjímat o duchovní pravdĕ a jejím pochopením dosáhnout osvobození.

Text 35: Jídlo, oblečení a lůžkoviny, které přijdou samy od sebe, by mĕl mudrc přijmout, ať jsou prvotřídní nebo nekvalitní.

Text 36: Tak jako Já, Nejvyšší Pán, ze své svobodné vůle konám pravidelné povinnosti, mĕl by ten, kdo má realizované poznání Mĕ, udržovat celkovou čistotu, očišťovat si ruce vodou, koupat se a plnit další usmĕrňující povinnosti ne pod vlivem násilí, ale z vlastní svobodné vůle.

Text 37: Realizovaná duše již nevidí nic jako oddĕlené ode Mĕ, protože její realizované poznání Mĕ zničilo toto klamné vnímání. Jelikož hmotné tĕlo a mysl byly dříve na toto vnímání zvyklé, nĕkdy se může zdánlivĕ znovu objevit, ale v čase smrti získává seberealizovaná duše stejný majestát jako Já.

Text 38: Ten, kdo je odpoutaný od uspokojování smyslů, jelikož ví, že vede k utrpení, a kdo touží po duchovní dokonalosti, ale vážnĕ nezkoumal proces vedoucí k dosažení Mĕ, by mĕl vyhledat pravého a učeného duchovního mistra.

Text 39: Dokud oddaný nemá jasnĕ zrealizované duchovní poznání, mĕl by stále s velkou vírou a úctou a bez závisti prokazovat osobní službu guruovi, který se ode Mĕ neliší.

Text 40-41: Ten, kdo neovládl šest podob klamu (chtíč, hnĕv, chamtivost, vzrušení, pýchu a omámenost), jehož inteligence, vůdce smyslů, je nesmírnĕ připoutaná k hmotným vĕcem, jemuž chybí poznání a odpoutanost, jenž přijímá stav sannyas proto, aby si opatřil živobytí, jenž popírá uctívané polobohy, své vlastní já a Nejvyššího Pána ve svém nitru a tak ničí všechny náboženské zásady a jenž je stále nakažený znečištĕním hmotou, se nachází na scestí a je ztracený v tomto i v příštím životĕ.

Text 42: Hlavními náboženskými povinnostmi sannyasiho jsou vyrovnanost a nenásilí, zatímco pro vanaprasthu je nejdůležitĕjší askeze a filosofické chápání rozdílu mezi tĕlem a duší. Hlavními povinnostmi hospodáře jsou poskytovat útočištĕ všem živým bytostem a provádĕt obĕti a brahmacari především slouží duchovnímu učiteli.

Text 43: Hospodář může mít sex se svou manželkou jen v dobĕ předepsané pro plození dĕtí. Jinak by mĕl praktikovat celibát, askezi, čistotu mysli a tĕla, spokojenost ve svém přirozeném postavení a přátelství vůči všem živým bytostem. Všichni lidé bez ohledu na společenské postavení či zamĕstnání mají uctívat Mĕ.

Text 44: Ten, kdo Mĕ uctívá konáním svých předepsaných povinností, nemá jiný předmĕt uctívání a je si stále vĕdom Mé přítomnosti ve všech živých bytostech, dosahuje neochvĕjné oddané služby Mnĕ.

Text 45: Můj milý Uddhavo, jsem Nejvyšší Pán všech svĕtů a tvořím i ničím tento vesmír, jelikož jsem jeho konečnou příčinou. Jsem tedy Absolutní Pravda a ten, kdo Mĕ uctívá neselhávající oddanou službou, dospĕje ke Mnĕ.

Text* 46: Kdo takto očistil svou existenci konáním svých předepsaných povinností, kdo plnĕ chápe Mé svrchované postavení a kdo je obdařený poznáním písem a realizovaným poznáním, ke Mnĕ velmi brzy dospĕje.

Text 47: Lidé následující tento varnasramský systém přijímají náboženské zásady v souladu s autorizovanými tradicemi správného chování. Jsou-li tyto varnasramské povinnosti zasvĕceny Mnĕ v rámci láskyplné služby, udílejí nejvyšší dokonalost života.

Text 48: Můj milý svatý Uddhavo, nyní jsem ti v odpovĕď na tvoji otázku popsal, jak se může Můj oddaný dokonale plnící své předepsané povinnosti vrátit ke Mnĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství.