yaḥ — ten, kdo; tu — ale; asaṁyata — když neovládl; ṣaṭ — šest; vargaḥ — druhů znečištĕní; pracaṇḍa — dravých; indriya — smyslů; sārathiḥ — vozataj, inteligence; jñāna — poznání; vairāgya — a odpoutanosti; rahitaḥ — bez; tri-daṇḍam — stav sannyāsa; upajīvati — využívající pro obživu; surān — uctívané polobohy; ātmānam — své vlastní já; ātma-stham — sídlícího v jeho nitru; nihnute — popírá; mām — Mĕ; ca — také; dharma-hā — ničící náboženské zásady; avipakva — ještĕ nezničené; kaṣāyaḥ — znečištĕní; asmāt — z tohoto svĕta; amuṣmāt — z příštího života; ca — také; vihīyate — je ztracený, na scestí.

Ten, kdo neovládl šest podob klamu (chtíč, hnĕv, chamtivost, vzrušení, pýchu a omámenost), jehož inteligence, vůdce smyslů, je nesmírnĕ připoutaná k hmotným vĕcem, jemuž chybí poznání a odpoutanost, jenž přijímá stav sannyas proto, aby si opatřil živobytí, jenž popírá uctívané polobohy, své vlastní já a Nejvyššího Pána ve svém nitru a tak ničí všechny náboženské zásady a jenž je stále nakažený znečištĕním hmotou, se nachází na scestí a je ztracený v tomto i v příštím životĕ.