budho bālaka-vat krīḍet
kuśalo jaḍa-vac caret
vaded unmatta-vad vidvān
go-caryāḿ naigamaś caret
budhaḥ — byť inteligentní; bālaka-vat — jako dítĕ (nedbající na poctu a zostuzení); krīḍet — mĕl by se radovat ze života; kuśalaḥ — byť zkušený; jaḍa-vat — jako mentálnĕ zaostalý; caret — mĕl by jednat; vadet — mĕl by mluvit; unmatta-vat — jako šílenec; vidvān — byť velmi učený; go-caryām — neusmĕrnĕné chování; naigamaḥ — byť znalec védských pravidel; caret — mĕl by konat.
Paramahamsa, ač velmi moudrý, by se mĕl radovat ze života jako dítĕ nedbající na poctu a zostuzení; ač velmi zkušený, mĕl by se chovat jako mentálnĕ zaostalá, nezpůsobilá osoba; ač velmi učený, mĕl by mluvit jako šílenec, a ač znalec védských pravidel, mĕl by jednat neusmĕrnĕným způsobem.
VÝZNAM: Paramahamsa-sannyasi se obává, že by jeho mysl mohlo rozptýlit velkolepé oslavování, kterým lidé nĕkdy zahrnují dokonale seberealizovanou osobu, a proto skrývá své postavení způsobem popsaným v tomto verši. Seberealizovaná osoba se nesnaží uspokojovat lidové masy ani netouží po společenské prestiži, protože posláním jejího života je zůstat odpoutaná od hmotného svĕta a vždy tĕšit Nejvyššího Pána, Osobnost Božství. I když paramahamsa zanedbává obyčejná usmĕrňující pravidla, nikdy nejedná hříšnĕ či nemravnĕ. Zanedbává obřadní aspekty náboženských zvyklostí, jako je určitý způsob oblékání, konání jistých obřadů nebo podstupování určitých druhů askeze.
Čistí oddaní Pána, kteří zasvĕtili své životy šíření Pánova svatého jména, musí velmi dovednĕ představovat nauku o vĕdomí Krsny způsobem, který bude lidem natolik příjemný, že ho přijmou. Kazatelé by se mĕli snažit popularizovat Pána Sri Krsnu, aniž by si přitom ve jménu rozvoje misionářských činností budovali svou vlastní slávu. Paramahamsu, který se nevĕnuje šíření nauky o vĕdomí Krsny, by však veřejné mínĕní nemĕlo vůbec zajímat.
