vānaprasthāśrama-padeṣv

abhīkṣṇaḿ bhaikṣyam ācaret

saḿsidhyaty āśv asammohaḥ

śuddha-sattvaḥ śilāndhasā

vānaprastha-āśrama — stavu vānaprastha; padeṣu — v postavení; abhīkṣṇam — vždy; bhaikṣyam — žebrání; ācaret — mĕl by provádĕt; saṁsidhyati — stane se duchovnĕ dokonalým; āśu — brzy; asammohaḥ — prostý klamu; śuddha — očištĕná; sattvaḥ — existence; śīla — získaným žebráním nebo pabĕrkováním; andhasā — jídlem.


Text

Človĕk ve stavu vanaprasthy by mĕl vždy přijímat milodary od druhých, protože tím se oprošťuje od klamu a brzy dosáhne dokonalosti v duchovním životĕ. Ten, kdo se živí takto pokornĕ nabytou potravou, ve skutečnosti očišťuje svou existenci.

Purport

VÝZNAM: V západních zemích jsou lidé vĕtšinou tak otupĕlí, že nedovedou rozlišit mezi žebrajícím sadhuem a obyčejným pobudou nebo hippiem. Žebrající sadhu se stále vĕnuje autorizované oddané službĕ Nejvyššímu Pánu a přijímá jen základní potřeby pro svou obživu. Autor této knihy si vzpomíná, jak se připojil ke společnosti pro vĕdomí Krsny jako pyšný universitní student a jak se rychle naučil pokoře pomocí žebrání na ulici pro Krsnu. Tento proces není teoretický, ale skutečnĕ očišťuje naši existenci tím, že nás nutí vzdávat úctu všem ostatním. Oddaný nic nevyžebrá, není-li uctivý ke druhým. Také při žebrání nebude často jíst bohatá jídla. To je dobře, protože když je ovládnut jazyk, brzy se uklidní ostatní smysly. Vanaprastha by nikdy nemĕl zanechat očistného procesu žebrání o jídlo a obyčejní lidé by nemĕli pošetile stavĕt líného pobudu, který žije na úkor druhých, na stejnou úroveň se žebrajícím sadhuem plnícím vznešenĕjší povinnosti pro Nejvyššího Pána.