Text* 1: Pán Caitanya Mahaprabhu se slitoval nad brahmanou Vasudevou a vyléčil ho z lepry. Promĕnil ho v překrásného človĕka spokojeného s oddanou službou. S úctou se klaním slavnému Pánu Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi.

Text* 2: Sláva Pánu Caitanyovi Mahaprabhuovi! Sláva Pánu Nityanandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācaryovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi Mahaprabhua!

Text* 3: Poté, co Pán osvobodil Sarvabhaumu Bhattacaryu, zatoužil jít kázat do jižní Indie.

Text* 4: Sri Caitanya Mahaprabhu přijal stav odříkání bĕhem čtrnácti dnů dorůstajícího mĕsíce v mĕsíci Magha. Bĕhem následujícího mĕsíce Phalguna odešel do Džagannáth Purí a usadil se tam.

Text* 5: Na konci mĕsíce Phalguna se zúčastnil slavnosti Dola-yatra a při této příležitosti různými způsoby zpíval a tančil ve stavu extatické lásky k Bohu, jak mĕl ve zvyku.

Text* 6: V mĕsíci Caitra Pán za svého pobytu v Džagannáth Purí osvobodil Sarvabhaumu Bhattacaryu a začátkem dalšího mĕsíce (Vaisakha) se rozhodl jít do jižní Indie.

Text* 7: Sri Caitanya Mahaprabhu called all His devotees together and, holding them by the hand, humbly informed them, "You are all more dear to Me than My life. I can give up My life, but to give you up is difficult for Me.

Text* 9: „Všichni jste Moji přátelé a tím, že jste Mĕ přivedli sem do Džagannáth Purí a umožnili Mi zhlédnout Pána Jagannatha v chrámu, jste náležitĕ splnili povinnosti přátel.“

Text* 10: „Nyní vás všechny žádám o drobný milodar. Dovolte Mi prosím odejít na pouť po jižní Indii.“

Text* 11: „Půjdu hledat Visvarupu. Odpusťte Mi prosím, ale chci jít sám; nechci nikoho brát s sebou.“

Text* 12: „Vy, Moji drazí přátelé, zůstaňte tady v Džagannáth Purí, dokud se nevrátím ze Sétubandhy.“

Text* 13: Sri Caitanya Mahaprabhu ví vše, a tak dobře vĕdĕl, že Visvarupa již opustil tento svĕt. Musel však předstírat, že o tom neví, aby mohl odejít do jižní Indie a osvobodit tamní obyvatelstvo.

Text* 14: Když oddaní slyšeli tuto zprávu Sri Caitanyi Mahaprabhua, byli velmi nešťastní a se zasmušilými tvářemi mlčeli.

Text* 15: Nityananda Prabhu potom řekl: „Jak bys mohl jít sám? Kdo to může snést?“

Text* 16: „Nech jednoho nebo dva z nás jít s Tebou; jinak bys mohl cestou padnout do spárů zlodĕjů a darebáků. Vyber si, koho chceš, ale dva by mĕli jít s Tebou.“

Text* 17: „Já znám všechny cesty k různým poutním místům v jižní Indii. Jen Mi přikaž, a budu Tĕ doprovázet.“

Text* 18: Pán odpovĕdĕl: „Já jsem jen tanečník a Ty jsi loutkář. Jak budeš tahat za provázky, tak Já budu tančit.“

Text* 19: „Po přijetí sannyasu jsem chtĕl jít do Vrindávanu, ale Ty jsi Mĕ místo toho přivedl do domu Advaity Prabhua.“

Text* 20: „Na cestĕ do Džagannáth Purí jsi zlámal Mou tyč sannyasiho. Vím, že ke Mnĕ všichni chováte hlubokou náklonnost, ale takové vĕci narušují Mé činnosti.“

Text* 21: „Jagadananda chce, abych si užíval tĕlesných smyslových požitků, a Já ze strachu dĕlám všechno, co Mi řekne.“

Text* 22: „Pokud nĕkdy udĕlám nĕco, co se mu nelíbí, z hnĕvu se Mnou tři dny nemluví.“

Text* 23: „Jsem sannyasi a Mou povinností je spát na zemi a koupat se třikrát dennĕ i v zimĕ. Když ale Mukunda vidí Moji přísnou askezi, je z toho nešťastný.“

Text* 24: „Mukunda samozřejmĕ nic neříká, ale Já vím, že se v hloubi duše velice rmoutí, a to Mĕ činí dvakrát tak nešťastným.“

Text* 25: „I když jsem sannyasi a Damodara je brahmacari, přesto nade Mnou drží hůl, aby Mĕ učil.“

Text* 26: „Podle Damodara jsem, co se týče pravidel slušného chování, stále ještĕ začátečník, a tak se mu nelíbí Moje nezávislá povaha.“

Text 27: „Damodara Pandita a další umĕjí přijímat milost Pána Krsny lépe než Já, a proto je názory veřejnosti nezajímají. Chtĕjí tedy, abych si užíval smyslů, i když je to nemorální. Já se ale jako ubohý sannyasi nemohu zříci povinností stavu odříkání, a proto je přísnĕ následuji.“

Text* 28: „Proto tĕch nĕkolik dní, co budu sám putovat po svatých poutních místech, zůstaňte všichni tady v Níláčale.“

Text 29: Pán byl ve skutečnosti v moci dobrých vlastností všech svých oddaných. Pod rouškou přisuzování chyb si všechny tyto vlastnosti vychutnával.

Text* 30: Nikdo nedokáže náležitĕ popsat náklonnost, kterou Pán Sri Caitanya Mahaprabhu choval ke svým oddaným. Vždy toleroval všechny druhy osobního neštĕstí, které Mu způsobilo přijetí stavu odříkání.

Text* 31: Usmĕrňující zásady, které Caitanya Mahaprabhu dodržoval, byly nĕkdy nesnesitelné a všech oddaných se velmi dotýkaly. Přestože Caitanya Mahaprabhu přísnĕ dodržoval usmĕrňující zásady, nemohl snášet neštĕstí, které zakoušeli Jeho oddaní.

Text 32: Aby jim tedy zabránil s Ním jít a být nešťastní, prohlásil Sri Caitanya Mahaprabhu jejich dobré vlastnosti za nedostatky.

Text* 33: Čtyři oddaní pokornĕ naléhali, že půjdou s Pánem, ale Sri Caitanya Mahaprabhu jako nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství jejich žádosti nevyhovĕl.

Text* 34: Pán Nityananda potom řekl: „Cokoliv nařídíš, musím vykonat, ať to přinese štĕstí, nebo neštĕstí.“

Text* 35: „Přesto k Tobĕ mám jednu žádost. Prosím, zvaž ji, a pokud si budeš myslet, že je oprávnĕná, tak ji prosím přijmi.“

Text* 36: „Musíš s sebou mít bederní roušku, svrchní oblečení a nádobu na vodu. Nic víc by sis už nemĕl brát.“

Text 37: „Obĕ ruce budeš mít neustále zamĕstnané zpíváním a počítáním svatých jmen. Jak tedy poneseš nádobu na vodu a svrchní oblečení?“

Text* 38: „Až cestou upadneš v extázi lásky k Bohu do bezvĕdomí, kdo ochrání Tvoje vĕci, jako nádobu na vodu, oblečení a další?“

Text 39: Sri Nityananda Prabhu pokračoval: „Tady je prostý brahmana Krsnadasa. Přijmi ho prosím a vezmi ho s sebou, to je Má žádost.“

Text* 40: „Ponese Tvoji nádobu na vodu a svršky. Ty si můžeš dĕlat, co chceš, a on neřekne ani slovo.“

Text* 41: Pán Caitanya přijal žádost Pána Nityanandy Prabhua a se všemi svými oddanými pak šel do domu Sarvabhaumy Bhattacaryi.

Text* 42: Jakmile vstoupili do jeho domu, Sarvabhauma Bhattacarya se Pánu poklonil a nabídl Mu místo k sezení. Potom usadil všechny ostatní a nakonec se posadil sám.

Text* 43: Po rozhovoru o různých námĕtech týkajících se Pána Krsny řekl Sri Caitanya Mahaprabhu Sarvabhaumovi Bhattacaryovi: „Přišel jsem do tvého domu jen proto, abych od tebe dostal příkaz.“

Text* 44: „Můj starší bratr Visvarupa přijal sannyas a odešel do jižní Indie. Nyní Ho musím jít hledat.“

Text* 45: „Dovol Mi prosím odejít, protože musím procestovat jižní Indii. S tvým svolením se brzy šťastnĕ vrátím.“

Text* 46: Když to Sarvabhauma Bhattacarya uslyšel, velice ho to znepokojilo. Uchopil lotosové nohy Sri Caitanyi Mahaprabhua a zarmoucenĕ odpovĕdĕl.

Text* 47: „Po mnoha zrozeních jsem díky nĕjaké zbožné činnosti získal Tvoji společnost. Nyní prozřetelnost toto neocenitelné spojení přetrhává.“

Text* 48: „Když mĕ do hlavy udeří blesk nebo mi zemře syn, snesu to. Ale neštĕstí způsobené odloučením od Tebe neunesu.“

Text* 49: „Můj drahý Pane, jsi nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství. Zcela jistĕ odejdeš, já to vím. Přesto Tĕ žádám, zůstaň zde ještĕ pár dní, abych mohl vidĕt Tvé lotosové nohy.“

Text* 50: Po vyslechnutí prosby Sarvabhaumy Bhattacaryi Caitanya Mahaprabhu svolil, neodešel, a zůstal ještĕ nĕkolik dní.

Text* 51: Bhattacarya nadšenĕ pozval Pána Caitanyu Mahaprabhua do svého domu a bohatĕ Jej hostil.

Text* 52: Bhattacaryova manželka Ṣathimata („Ṣathina matka“) vařila. Vyprávĕní o tĕchto zábavách jsou úžasná.

Text* 53: Pozdĕji o tom budu vyprávĕt podrobnĕ, ale nyní chci popsat putování Sri Caitanyi Mahaprabhua po jižní Indii.

Text* 54: Po pĕti dnech pobytu v domĕ Sarvabhaumy Bhattacaryi ho Sri Caitanya Mahaprabhu sám požádal, aby Mu dovolil odejít do jižní Indie.

Text* 55: Jakmile Pán Caitanya Mahaprabhu dostal Bhattacaryovo svolení, šel do chrámu navštívit Pána Jagannatha a Bhattacaryu vzal s sebou.

Text* 56: Při návštĕvĕ Pána Jagannatha požádal Sri Caitanya Mahaprabhu o svolení také Jeho. Knĕz v tu chvíli Pánu Caitanyovi okamžitĕ přinesl prasadam a girlandu.

Text* 57: Sri Caitanya Mahaprabhu tak dostal svolení Pána Jagannatha v podobĕ girlandy. Složil poklony a s velkou radostí se připravil k odchodu do jižní Indie.

Text* 58: V doprovodu svých osobních služebníků a Sarvabhaumy Bhattacaryi Sri Caitanya Mahaprabhu obřadnĕ obešel Jagannathův oltář a potom se vydal na svou pouť po jižní Indii.

Text* 59: Pán šel do Álálanáthu ležícího na břehu oceánu a Sarvabhauma Bhattacarya mezitím nařídil Gopinathovi Ācaryovi toto:

Text* 60: „Přines čtyři sady bederních roušek a svrchního oblečení, které mám doma, a také prasadam Pána Jagannatha. Vezmi si na pomoc nĕjakého brahmanu.“

Text* 61: Když Sri Caitanya Mahaprabhu odcházel, Sarvabhauma Bhattacarya přednesl u Jeho lotosových nohou tuto žádost: „Můj Pane, mám jedno poslední přání a doufám, že mi je laskavĕ splníš.“

Text 62: „Ve mĕstĕ Vidjánagaru, na břehu řeky Gódávarí, žije zodpovĕdný vládní zmocnĕnec jménem Ramananda Raya.“

Text 63: „Nestraň se ho pod dojmem, že se jedná o sudru zamĕstnaného materialistickými činnostmi. Určitĕ se s ním sejdi, prosím Tĕ o to.“

Text* 64: Sarvabhauma Bhattacarya pokračoval: „Ramananda Raya je nĕkým, kdo je hoden Tvé společnosti. Žádný jiný oddaný se mu nevyrovná v poznání o transcendentálních náladách.“

Text* 65: „Je tím nejvĕtším učencem a zároveň odborníkem na nálady oddanosti. Ve skutečnosti je to ta nejvznešenĕjší osoba, a pokud s ním promluvíš, poznáš jeho slávu.“

Text 66: „Když jsem s Ramanandou Rayem mluvil poprvé, nechápal jsem, jak transcendentálnĕ neobyčejná jsou témata, o kterých hovoří, a úsilí, které vyvíjí. Posmíval jsem se mu jen proto, že byl vaisnava.“

Text* 67: Bhattacarya řekl: „Díky Tvé milosti jsem nyní pochopil skutečnou pravdu o Ramanandovi Rayovi. Ty také oceníš jeho vznešenost, až s ním budeš hovořit.“

Text* 68: Pán Caitanya Mahaprabhu přijal žádost Sarvabhaumy Bhattacaryi, aby se setkal s Ramanandou Rayem, a na rozloučenou ho objal.

Text 69: Sri Caitanya Mahaprabhu Bhattacaryu požádal, aby Mu požehnal, až se bude doma vĕnovat oddané službĕ Pánu Krsnovi, aby se Sarvabhaumovou milostí mohl do Džagannáth Purí vrátit.

Text* 70: Jakmile to Sri Caitanya Mahaprabhu vyslovil, odešel na svou pouť. Sarvabhauma Bhattacarya okamžitĕ omdlel a upadl na zem.

Text 71: Přestože Sarvabhauma Bhattacarya omdlel, Sri Caitanya Mahaprabhu si ho nevšímal a rychle odešel. Kdo může pochopit mysl a zámĕry Sri Caitanyi Mahaprabhua?

Text 72: Taková je povaha mysli výjimečné osobnosti. Nĕkdy je jemná jako kvĕtina, ale jindy tvrdá jako blesk.

Text* 73: „Srdce tĕch, kteří jednají nad bĕžnou úrovní, jsou nĕkdy tvrdší než blesk a nĕkdy jemnĕjší než kvĕtina. Jak si může človĕk srovnat takové protiklady u velkých osobností?“

Text* 74: Pán Nityananda Prabhu Sarvabhaumu Bhattacaryu zvedl a poslal své lidi, aby ho odvedli domů.

Text* 75: Všichni oddaní okamžitĕ přišli a připojili se ke Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi. Gopinatha Acarya poté přinesl oblečení a prasadam.

Text* 76: Oddaní šli se Sri Caitanyou Mahaprabhuem až k místu zvanému Álálanáth. Tam vzdali Pánu úctu a přednesli mnoho modliteb.

Text* 77: Sri Caitanya Mahaprabhu ve velké extázi tančil a zpíval. Všichni lidé ze sousedství se na Nĕho přišli podívat.

Text* 78: Všude okolo Sri Caitanyi Mahaprabhua, známého také jako Gaurahari, začali lidé křičet svaté jméno Hariho. Pán Caitanya tančil v jejich středu, pohroužený ve své obvyklé extázi lásky k Bohu.

Text* 79: Tĕlo Sri Caitanyi Mahaprabhua bylo přirozenĕ nádherné, jako tekuté zlato oblečené do šafránového roucha. Byl nesmírnĕ krásný tím, že Ho zdobily extatické příznaky, které způsobovaly, že se Mu ježily chlupy, oči se zalévaly slzami a celé Jeho tĕlo se třáslo a potilo.

Text* 80: Všichni přítomní žasli nad tančením a tĕlesnými promĕnami Sri Caitanyi Mahaprabhua a nikdo z příchozích nechtĕl odejít domů.

Text* 81: Každý, včetnĕ dĕtí, starců a žen, začal tančit a zpívat svatá jména Sri Krsny a Gopala. Všichni tak plavali v oceánu lásky k Bohu.

Text 82: Pán Nityananda Prabhu při pohledu na zpĕv a tanec Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua předpovĕdĕl, že pozdĕji se bude tančit a zpívat v každé vesnici.

Text* 83: Pán Nityananda Prabhu, duchovní mistr, vidĕl, že se již připozdívá, a tak vymyslel způsob, jak shromáždĕní rozpustit.

Text* 84: Když Pán Nityananda Prabhu vzal Sri Caitanyu Mahaprabhua v poledne na obĕd, lidé se sebĕhli kolem Nich.

Text* 85: Po koupeli se v poledne Oba vrátili do chrámu. Sri Nityananda Prabhu dovolil svým lidem vstoupit a potom zavřel vnĕjší bránu.

Text* 86: Gopinatha Ācarya pak pro oba Pány přinesl prasadam. Když se najedli, byly zbytky jídla rozdány všem oddaným.

Text* 87: Lidé se o tom dozvĕdĕli, přišli před vnĕjší bránu a začali zpívat svaté jméno: „Hari! Hari!“ Vytvářeli tak bouřlivou vřavu.

Text* 88: Sri Caitanya Mahaprabhu nechal po obĕdĕ otevřít vrata, a tak se na Nĕho všichni mohli ke své velké radosti podívat.

Text* 89: Lidé až do večera přicházeli a odcházeli a všichni se stali oddanými vaisnavy, kteří začali tančit a zpívat.

Text* 90: Sri Caitanya Mahaprabhu tam pak strávil noc a s velkým potĕšením se svými oddanými hovořil o zábavách Pána Krsny.

Text* 91: Dalšího dne ráno se Sri Caitanya Mahaprabhu vykoupal a vydal se na svou cestu po jižní Indii. S každým oddaným se na rozloučenou obejmul.

Text* 92: I když se všichni zhroutili v bezvĕdomí k zemi, Pán se za nimi neohlédl, ale pokračoval v cestĕ.

Text* 93: Odloučení Pána velmi rozrušilo a kráčel dál nešťastný. Za Ním šel s Pánovou nádobou na vodu Jeho služebník Krsnadasa.

Text* 94: Oddaní tam zůstali a drželi půst. Dalšího dne se potom všichni smutnĕ vrátili do Džagannáth Purí.

Text* 95: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu pokračoval ve své cestĕ témĕř jako šílený lev. Pohroužený v extázi lásky provádĕl saṅkirtan tak, že zpíval Krsnova jména následujícím způsobem.

Text 96: Pán zpíval:
Krsna! Krsna! Krsna! Krsna! Krsna! Krsna! Krsna! heKrsna! Krsna! Krsna! Krsna! Krsna! Krsna! Krsna! heKrsna! Krsna! Krsna! Krsna! Krsna! Krsna! raksa mamKrsna! Krsna! Krsna! Krsna! Krsna! Krsna! pahi mam
To znamená: „Ó Pane Krsno, prosím ochraň Mĕ a postarej se o Mĕ.“
A dále zpíval:
Rama! Raghava! Rama! Raghava! Rama! Raghava! raksa mamKrsna! Kesava! Krsna! Kesava! Krsna! Kesava! pahi mam

Text* 97: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu, známý jako Gaurahari, zpíval tento verš a šel svou cestou. Jakmile nĕkoho uvidĕl, požádal ho, ať zpívá „Hari! Hari!“

Text* 98: Každý z tĕch, kdo Pána Caitanyu Mahaprabhua slyšeli zpívat „Hari! Hari!“, také zpíval svatá jména Pána Hariho a Krsny. Všichni tak šli za Pánem, protože Ho dychtili vidĕt.

Text 99: Po nĕjaké dobĕ Pán každého z nich objal, obdařil ho duchovní silou a poslal domů.

Text* 100: Každý takto zmocnĕný človĕk se vrátil do své vesnice a neustále zpíval svaté jméno Krsny, nĕkdy se smál, nĕkdy naříkal a nĕkdy tančil.

Text 101: Tato zmocnĕná osoba žádala každého, koho potkala, aby zpíval svaté jméno Krsny, a tak se i všichni ostatní vesničané stali oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství.

Text* 102: Lidé z různých vesnic se na takového zmocnĕného človĕka přicházeli podívat, a díky tomu, že ho vidĕli a dostali milost jeho pohledu, se stali podobnými jako on.

Text* 103: Když se každý z tĕchto novĕ zmocnĕných jedinců vrátil do své vesnice, také udĕlal ze všech vesničanů oddané. Oddaní se stali i z tĕch, kdo se na nĕho přišli podívat z jiných vesnic.

Text* 104: Zmocnĕní lidé takto chodili od vesnice k vesnici, až se všichni obyvatelé jižní Indie stali oddanými.

Text* 105: Tak se ze stovek lidí stávali vaisnavové tím, že na cestĕ potkali Pána a On je obejmul.

Text* 106: V každé vesnici, kde se Sri Caitanya Mahaprabhu zdržel, aby přijal almužnu, Ho přišlo zhlédnout mnoho lidí.

Text* 107: Milostí Nejvyššího Pána, Sri Caitanyi Mahaprabhua, se ze všech stali prvotřídní oddaní. Pozdĕji se stali učiteli nebo duchovními mistry a osvobodili celý svĕt.

Text* 108: Pán tak došel až k nejjižnĕjšímu cípu Indie a všechny oblasti po cestĕ obrátil na vaisnavismus.

Text 109: V Navadvípu Pán Sri Caitanya Mahaprabhu neprojevil své duchovní síly, ale projevil je v jižní Indii, kde osvobodil všechny lidi.

Text* 110: To, jak Pán Sri Caitanya Mahaprabhu zmocňoval ostatní, může pochopit ten, kdo je skutečnĕ oddaným Pána a kdo obdržel Jeho milost.

Text* 111: Pokud nĕkdo nevĕří v neobyčejné transcendentální zábavy Pána, bude zničen jak v tomto svĕtĕ, tak i v příštím.

Text* 112: Je třeba vĕdĕt, že vše, co jsem zde napsal o počátku Pánovy cesty, platí po celou dobu Jeho pouti po jižní Indii.

Text 113: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu přišel na svaté místo zvané Kúrma-kšétra, kde zhlédl tamní Božstvo, jemuž přednesl modlitby a složil poklony.

Text* 114: Bĕhem pobytu na tomto místĕ Pán Sri Caitanya Mahaprabhu prožíval svou obvyklou extázi lásky k Bohu a smál se, naříkal, tančil a zpíval. Každý, kdo Ho vidĕl, nevycházel z údivu.

Text* 115: Všichni, kdo se o tĕchto neobyčejných událostech doslechli, se tam na Nĕho přišli také podívat, a každý žasl nad Pánovou krásou a extází.

Text* 116: Pouhým pohledem na Pána Caitanyu Mahaprabhua se lidé stávali oddanými. Začínali zpívat „Krsna“, „Hari“ a další svatá jména. Všichni se topili ve velké extázi lásky a tančili s rukama nad hlavou.

Text* 117: A protože je obyvatelé ostatních vesnic neustále slyšeli zpívat svatá jména Pána Krsny, stali se také vaisnavy.

Text* 118: Poslechem svatého jména Krsny se z celé zemĕ stala zemĕ vaisnavů. Vypadalo to, jako kdyby celou zemi zaplavil nektar svatého jména.

Text* 119: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu po nĕjaké dobĕ projevil známky vnĕjšího vĕdomí, a tehdy Mu knĕz Božstva Pána Kurmy daroval různé obĕtiny.

Text* 120: Nálada, ve které Sri Caitanya Mahaprabhu kázal, již byla popsána, a tak se nebudu opakovat. Pán se choval stejnĕ v každé vesnici, do které přišel.

Text* 121: V jedné vesnici žil védský brahmana jménem Kurma, který s velkou úctou a oddaností pozval Pána Sri Caitanyu Mahaprabhua do svého domu.

Text* 122: Přivedl Pána Caitanyu Mahaprabhua domů, omyl Mu lotosové nohy a použitou vodu pak s celou rodinou vypil.

Text* 123: Tento brahmana Kurma s velkou náklonností a úctou pohostil Sri Caitanyu Mahaprabhua všemožnými druhy jídel. O zbytky se potom rozdĕlili všichni členové rodiny.

Text* 124: Brahmana se začal modlit: „Ó můj Pane, o Tvých lotosových nohou medituje Pán Brahma, a ty samé lotosové nohy přišly do mého domu.“

Text* 125: „Můj drahý Pane, mé štĕstí nezná hranic a nedá se popsat. Ode dneška jsou má rodina, zrození a majetek slavné.“

Text 126: Brahmana Pána Caitanyu Mahaprabhua prosil: „Můj drahý Pane, prosím projev mi svou přízeň a dovol mi jít s Tebou. Už nemohu snášet vlny utrpení vyvolávané materialistickým způsobem života.“

Text 127: Sri Caitanya Mahaprabhu odpovĕdĕl: „Nikdy už takto nemluv. Radĕji zůstaň doma a neustále zpívej svaté jméno Krsny.“

Text 128: „Každého pouč, aby následoval pokyny Pána Sri Krsny, jak jsou dané v Bhagavad-gitĕ a Srimad-Bhagavatamu. Staň se tak duchovním mistrem a snaž se osvobodit každého v této zemi.“

Text 129: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu dále brahmanovi Kurmovi poradil: „Budeš-li se řídit tímto pokynem, nebude materialistický život doma na překážku tvému duchovnímu pokroku. Naopak, budeš-li následovat tyto usmĕrňující zásady, znovu se tu setkáme, nebo lépe řečeno, nikdy neztratíš Moji společnost.“

Text 130: Vždy, když Sri Caitanya přijímal v nĕčím domĕ almužnu v podobĕ prasadam, získal všechny, kdo tam bydleli, pro své saṅkirtanové hnutí a dal jim stejné pokyny jako brahmanovi Kurmovi.

Text* 131: While on His tour, Sri Caitanya Mahaprabhu would spend the night at a temple or on the roadside. Whenever He accepted food from a person, He would give him the same advice He gave the brahmana named Kurma. He adopted this process until He returned to Jagannatha Puri from His South Indian tour.

Text* 133: Obšírnĕ jsem popsal Pánovo jednání s brahmanou Kurmou, a díky tomu budete vĕdĕt, jak se Sri Caitanya Mahaprabhu choval po celé jižní Indii.

Text* 134: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu tak přečkal noc na jednom místĕ, ráno se vykoupal a znovu se vydal na cestu.

Text* 135: Když Sri Caitanya Mahaprabhu odcházel, brahmana Kurma Ho velký kus cesty následoval. Pán Caitanya ho však nakonec starostlivĕ poslal domů.

Text* 136: Na tom místĕ žil brahmana Vasudeva, velká osobnost, avšak trpící leprou. Tĕlo mĕl plné živých červů.

Text* 137: I když brahmana Vasudeva trpĕl leprou, byl osvícený. Jakmile jeden červ vypadl z rány na jeho tĕle, vždy ho sebral a vrátil ho zpátky na stejné místo.

Text* 138: Jedné noci se Vasudeva dozvĕdĕl o příchodu Pána Caitanyi Mahaprabhua a ráno se Ho vydal navštívit do Kurmova domu.

Text* 139: Když malomocný Vasudeva přišel do Kurmova domu, aby vidĕl Caitanyu Mahaprabhua, dozvĕdĕl se, že Pán již odešel. V bezvĕdomí se pak zhroutil na zem.

Text* 140: Když malomocný brahmana Vasudeva naříkal, že nemohl spatřit Caitanyu Mahaprabhua, Pán se tam okamžitĕ vrátil a objal ho.

Text* 141: Sri Caitanya Mahaprabhu se ho dotkl, a v tu chvíli se lepra i jeho neštĕstí vzdálily na hony daleko. Vasudevovo tĕlo k jeho velké radosti velice zkrásnĕlo.

Text* 142: Brahmana Vasudeva žasl, když vidĕl úžasnou milost Sri Caitanyi Mahaprabhua, a dotýkaje se lotosových nohou Pána, začal recitovat verš ze Srimad-Bhagavatamu.

Text 143: Řekl: „Kdo jsem? Hříšný a ubohý přítel brahmany. A kdo je Krsna? Nejvyšší Osobnost Božství, jež v plné míře oplývá šesti vznešenými atributy. On mĕ však přesto svými dvĕma pažemi objal.“

Text* 144: The brahmana Vasudeva continued, "O my merciful Lord, such mercy is not possible for ordinary living entities. Such mercy can be found only in You. Upon seeing me, even a sinful person goes away due to my bad bodily odor. Yet You have touched me. Such is the independent behavior of the Supreme Personality of Godhead."

Text* 146: Protože byl brahmana Vasudeva pokorný, mĕl obavy, že zpyšní, když ho nyní Sri Caitanya Mahaprabhu svou milostí vyléčil.

Text* 147: Aby brahmanu ochránil, Sri Caitanya Mahaprabhu mu poradil, ať neustále zpívá Hare Krsna mantru. Když to bude dĕlat, nikdy zbytečnĕ nezpyšní.

Text 148: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu Vasudevu rovnĕž poučil, aby kázal o Krsnovi, a tak osvobozoval živé bytosti. Výsledkem bude, že ho Krsna velmi brzy přijme jako svého oddaného.

Text* 149: Poté, co takto Sri Caitanya Mahaprabhu poučil brahmanu Vasudevu, zmizel z onoho místa. Oba brahmanové, Kurma a Vasudeva, se objali a ve vzpomínkách na transcendentální vlastnosti Sri Caitanyi Mahaprabhua se dali do pláče.

Text 150: Takto jsem popsal, jak Sri Caitanya Mahaprabhu zachránil Vasudevu trpícího leprou, za což dostal jméno Vasudevamrta-prada.

Text* 151: Tímto končím popis začátku cesty Sri Caitanyi Mahaprabhua, Jeho návštĕvy chrámu Kurmy a toho, jak osvobodil malomocného brahmanu Vasudevu.

Text 152: Ten, kdo naslouchá tĕmto zábavám Sri Caitanyi Mahaprabhua s velkou vírou, jistĕ brzy dosáhne Jeho lotosových nohou.

Text* 153: Přiznávám, že neznám začátek ani konec zábav Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua. Vše, co jsem napsal, jsem ale vyslechl z úst velkých osobností.

Text* 154: Ó oddaní, neberte prosím v úvahu moje přestupky v tomto ohledu. Vaše lotosové nohy jsou mé jediné útočištĕ.

Text 155: Já, Krsnadasa, vyprávím Sri Caitanya-caritamrtu po vzoru Sri Rupy a Sri Raghunatha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.