kṛpā kara, prabhu, more, yāń tomā-sańge
sahite nā pāri duḥkha viṣaya-tarańge'
kṛpā kara — prosím projev přízeň; prabhu — ó můj Pane; more — mnĕ; yāṅ — půjdu; tomā-saṅge — s Tebou; sahite nā pāri — nemohu snášet; duḥkha — utrpení; viṣaya-taraṅge — ve vlnách materialistického života.
Tento výrok platí pro každého, bez ohledu na to, jak bohatý nebo úspĕšný může být. Narottama dasa Thakura tento výrok potvrzuje: samsara-visanale, diva-nisi hiya jvale. Říká, že materialistický způsob života zapříčiňuje pálení v srdci. Strastem života v hmotném svĕtĕ se nikdo neubrání. Je pravda, že nĕkdo může být šťastný, co se týče bohatství, a že může být zámožný ve všech ohledech, ale přesto se musí starat o visayi, aby uspokojil potřeby tĕla a mnoha rodinných členů a podřízených. Musí podstupovat mnoho problémů kvůli péči o druhé. Narottama dasa Thakura se proto modlí: visaya chadiya kabe suddha ha'be mana. Je tedy třeba zanechat materialistického způsobu života a pohroužit se do oceánu trancendentální blaženosti. Jinými slovy, transcendentální blaženost nemůžeme vychutnávat, dokud nezanecháme materialistického způsobu života. Vypadá to, že brahmana Kurma byl po hmotné stránce velmi šťastný, protože svoji rodinnou tradici označil slovy janma-kula-dhana. Nyní, když dosáhl slávy, chtĕl všechny tyto hmotné vĕci opustit a cestovat se Sri Caitanyou Mahaprabhuem. Podle védské civilizace by mĕl človĕk po dosažení vĕku padesáti let opustit rodinu a jít do vrindávanského lesa, aby zbytek svého života vĕnoval službĕ Pánu.