Text 1: Dhrtarastra pravil: Ó Sañjayo, co učinili moji a Panduovi synové potom, co se s touhou bojovat shromáždili na poutním místě Kuruksetře?

Text 2: Sañjaya pravil: Ó králi, po zhlédnutí vojska seřazeného syny Pandua do vojenského šiku přistoupil král Duryodhana ke svému učiteli a pronesl následující slova.

Text 3: Ó můj učiteli, pohleď na mohutné vojsko Panduových synů, které tak zkušeně seřadil tvůj inteligentní žák, syn Drupady.

Text 4: V této armádě je mnoho hrdinných lučištníků, kteří se v boji vyrovnají Bhimovi a Arjunovi — velcí bojovníci, jako například Yuyudhana, Virata a Drupada.

Text* 5: Jsou zde také odvážní a mocní bojovníci, jako je Dhrstaketu, Cekitana, Kasiraja, Purujit, Kuntibhoja a Saibya.

Text* 6: Je tu mocný Yudhamanyu, velice silný Uttamauja, syn Subhadry a synové Draupadi. Ti všichni jsou velkými bojovníky na válečných vozech.

Text* 7: Ó nejlepší z brahmanů, dovol mi však, abych tě zpravil o velitelích, kteří jsou zvláště způsobilí k vedení mých vojsk.

Text 8: Jsou zde osobnosti, jako například ty sám, Bhisma, Karna, Krpa, Asvatthama, Vikarna a Somadattův syn Bhurisrava, jež vycházejí z boje vždy vítězně.

Text 9: Je tu i mnoho jiných hrdinů, kteří jsou připraveni za mne položit život. Všichni jsou vyzbrojeni nejrůznějšími zbraněmi a výborně ovládají vojenskou vědu.

Text 10: Naše síla je nezměrná a dokonale nás chrání praotec Bhisma, zatímco síla Panduovců, pečlivě chráněných Bhimou, je omezená.

Text 11: Vy všichni, jak tu stojíte na svých příslušných strategických místech, ze kterých hrozí proniknutí do vojenského šiku, musíte nyní praotce Bhismu ze všech sil podpořit.

Text 12: Bhisma, mocný a statečný praotec kuruovské dynastie, potom hlasitě zatroubil na svou lasturu. Vydal zvuk podobný řevu lva, působící Duryodhanovi radost.

Text* 13: Poté ostatní najednou rozezněli své lastury, bubny, polnice, trumpety a rohy, které dohromady vytvořily burácivý zvuk.

Text 14: Na opačné straně, na velkém válečném voze taženém bílými koňmi, zatroubili na své transcendentální lastury Pán Sri Krsna s Arjunou.

Text 15: Pán Krsna zadul do své lastury zvané Pañcajanya, Arjuna do své Devadatty a Bhima, nenasytný jedlík konající skutky, jež vyžadují obrovskou sílu, zatroubil na svou hrozivou lasturu jménem Paundra.

Text 16-18: Král Yudhisthira, syn Kunti, zatroubil na svou lasturu jménem Anantavijaya, a Nakula se Sahadevem zaduli do lastur zvaných Sughosa a Manipuspaka. Ó králi, velký lučištník, kterým byl král Kasi, mocný bojovník Sikhandi, Dhrstadyumna, Virata, neporazitelný Satyaki, Drupada, synové Draupadi a další, jako například syn Subhadry, válečník mocných paží — ti všichni zaduli do svých lastur.

Text 19: Troubení těchto lastur bylo ohlušující. Znělo nebem i zemí a otřásalo srdci Dhrtarastrových synů.

Text 20: Na válečném voze s vlajkou nesoucí znak Hanumana tehdy Arjuna, syn Pandua, pozvedl svůj luk a připravil se vyslat šípy. Ó králi, Arjuna pohlédl na Dhrtarastrovy syny seřazené ve vojenském šiku a poté řekl Pánu Krsnovi následující slova.

Text 21-22: Arjuna řekl: Ó Neselhávající, zajeď prosím s mým vozem mezi obě vojska, abych mohl spatřit bojechtivé přítomné, s nimiž v tomto velkém střetnutí zbraní musím válčit.

Text 23: Chci vidět ty, kteří sem přišli bojovat s přáním potěšit zlovolného Dhrtarastrova syna.

Text 24: Sañjaya řekl: Ó potomku Bharaty, Pán Krsna, jehož Arjuna takto oslovil, zajel s jejich skvělým vozem mezi vojska obou soupeřů.

Text 25: V přítomnosti Bhismy, Drony a všech ostatních vládců světa Pán pravil: “Jen pohleď, Partho, na všechny shromážděné Kuruovce.”

Text 26: V řadách obou vojsk Arjuna spatřil své otce, dědy, učitele, strýce z matčiny strany, bratry, syny, vnuky, přátele a také tchány a příznivce.

Text* 27: Když Arjuna, syn Kunti, uviděl všechny tyto přátele a příbuzné, přemohl ho soucit a promluvil následovně.

Text 28: Arjuna řekl: Ó Krsno, při pohledu na mé přátele a příbuzné, kteří přede mnou stojí v tak bojovné náladě, cítím, jak se chvějí údy mého těla a vysychá mi v ústech.

Text 29: Třesu se po celém těle, ježí se mi chlupy, luk Gandiva mi padá z ruky a kůže mě pálí.

Text 30: Nemohu zde již déle stát. Zapomínám se a má mysl je zcela vyvedena z míry. Ó Krsno, hubiteli démona Kesiho, vidím před sebou jen příčiny neštěstí.

Text 31: Nevím, jak může vzejít něco dobrého z toho, když v této bitvě zabiji své vlastní příbuzné, a nemohu si ani přát následné vítězství, království či štěstí, můj milý Krsno.

Text 32-35: Ó Govindo, k čemu nám bude království, štěstí či dokonce sám život, když všichni, pro něž si je můžeme přát, jsou nyní seřazeni na bojišti? Ó Madhusudano, stojí přede mnou učitelé, otcové, synové, dědové, strýcové ze strany matky, tcháni, vnuci, švagři a ostatní příbuzní, připravení obětovat své životy a majetek — proč bych je měl chtít zabít, třebaže jinak mohou oni zabít mě? Ó udržovateli všech živých bytostí, nejsem připraven s nimi bojovat ani výměnou za tři světy, o této zemi ani nemluvě. Jaké potěšení získáme, když zabijeme Dhrtarastrovy syny?

Text 36: Jestliže zabijeme takové agresory, dolehne na nás hřích. Pobít Dhrtarastrovy syny a naše přátele proto není správné. Co bychom tím získali, Krsno, manželi bohyně štěstí, a jak bychom mohli být šťastní, když zabijeme vlastní příbuzné?

Text 37-38: Ó Janardano, třebaže tito muži se srdci podmaněnými chamtivostí nevidí nic špatného ve zničení svého rodu a v roztržkách se svými přáteli, proč bychom my, kteří zločin ve zničení rodu vidíme, měli spáchat takové hříchy?

Text 39: Se zničením dynastie zaniká věčná rodová tradice, a zbytek rodiny tak propadá bezbožnosti.

Text 40: Ó Krsno, potomku Vrsniho, když v rodině převládá bezbožnost, dochází k mravnímu úpadku žen a následkem znečištění žen přichází na svět nežádoucí potomstvo.

Text 41: Přibývání nežádoucího obyvatelstva nutně způsobí pekelný život jak rodině, tak těm, kteří rodinnou tradici ničí. Předkové takových zkažených rodin poklesnou, protože se jim přestane obětovat jídlo a voda.

Text 42: Špatným jednáním osob ničících rodinnou tradici, jež způsobuje rození nežádoucích dětí, jsou zmařeny společenské plány i činnosti pro blaho rodiny.

Text 43: Ó Krsno, udržovateli lidstva, od členů učednické posloupnosti jsem slyšel, že ti, kdo ničí rodinné tradice, vždy obývají peklo.

Text 44: Ó, jak je podivné, že se chystáme spáchat tak velké hříchy. Hnáni touhou po královském štěstí chceme zabíjet vlastní příbuzné.

Text 45: Bylo by pro mě lépe, kdyby mne Dhrtarastrovi synové se zbraněmi v rukách zabili na bojišti neozbrojeného a nekladoucího odpor.

Text 46: Sañjaya řekl: Když Arjuna na bitevním poli takto promluvil, odložil luk a šípy a s myslí zaplavenou zármutkem usedl do válečného vozu.