atha vyavasthitān dṛṣṭvā
dhārtarāṣṭrān kapi-dhvajaḥ
pravṛtte śastra-sampāte
dhanur udyamya pāṇḍavaḥ
hṛṣīkeśaḿ tadā vākyam
idam āha mahī-pate
atha — potom; vyavasthitān — seřazené; dṛṣṭvā — hledící na; dhārtarāṣṭrān — Dhṛtarāṣṭrovy syny; kapi-dhvajaḥ — ten, jehož vlajka nesla znak Hanumāna; pravṛtte — když se chystal; śastra-sampāte — vystřelit šípy; dhanuḥ — luk; udyamya — pozvedající; pāṇḍavaḥ — syn Pāṇḍua (Arjuna); hṛṣīkeśam — Pánu Kṛṣṇovi; tadā — v tu chvíli; vākyam — slova; idam — tato; āha — řekl; mahī-pate — ó králi.
Bitva měla právě začít. Z předchozího údaje vyplývá, že neočekávané uspořádání vojska Panduovců, vedených na bitevním poli přímo pokyny Pána Krsny, téměř vzalo Dhrtarastrovým synům odvahu. Znak Hanumana na Arjunově vlajce je dalším znamením vítězství, neboť Hanuman pomáhal Pánu Ramovi v Jeho boji proti Ravanovi, ze kterého Pán Rama vyšel vítězně. Nyní byli Rama i Hanuman přítomni na voze Arjuny, aby mu pomáhali. Pán Krsna je samotný Ramacandra a všude tam, kde je Rama, jsou i Jeho věčný služebník Hanuman a věčná družka Sita, bohyně štěstí. Arjuna tedy neměl důvod se obávat jakýchkoliv nepřátel. Navíc s ním byl osobně Krsna, Pán smyslů, aby ho vedl. Tak mohl Arjuna v bitvě dostávat veškeré dobré rady. Tyto příznivé okolnosti, které Pán připravil svému věčnému odanému, předznamenávaly jisté vítězství.