tataḥ śvetair hayair yukte
mahati syandane sthitau
mādhavaḥ pāṇḍavaś caiva
divyau śańkhau pradadhmatuḥ
tataḥ — potom; śvetaiḥ — s bílými; hayaiḥ — koňmi; yukte — zapřaženými; mahati — na velkém; syandane — voze; sthitau — nacházející se; mādhavaḥ — Kṛṣṇa (manžel bohyně štěstí); pāṇḍavaḥ — Arjuna (syn Pāṇḍua); ca — také; eva — zajisté; divyau — transcendentální; śaṅkhau — lastury; pradadhmatuḥ — rozezněli.
Lastury v rukách Krsny a Arjuny jsou na rozdíl od Bhismovy lastury popisovány jako transcendentální. Jejich zvuk dal jasně najevo, že druhá strana neměla naději na vítězství, protože Krsna stál na straně Panduovců. Jayas tu pandu-putranam yesam pakse janardanah — vítězství je vždy na straně osob, jako jsou Panduovi synové, jelikož s nimi je Pán Krsna. A všude tam, kde je Pán, je i bohyně štěstí, protože ta svého manžela nikdy neopouští. Arjunu tedy očekávalo vítězství i štěstí, jak naznačil transcendentální zvuk Visnuovy neboli Krsnovy lastury. Kromě toho válečný vůz, na kterém byli oba přátelé, věnoval Arjunovi bůh ohně Agni, což znamenalo, že s ním bylo možné dobýt všechny světové strany všude ve třech planetárních systémech.