अहो बत महत्पापं कर्तुं व्यवसिता वयम् ।
यद्राज्यसुखलोभेन हन्तुं स्वजनमुद्यताः ॥४४॥

aho bata mahat pāpaḿ

kartuḿ vyavasitā vayam

yad rājya-sukha-lobhena

hantuḿ sva-janam udyatāḥ

aho — běda; bata — jak je to podivné; mahat — velké; pāpam — hříchy; kartum — spáchat; vyavasitāḥ — rozhodli jsme se; vayam — my; yat — protože; rājya-sukha-lobhena — hnáni chtivou touhou po královském štěstí; hantum — zabít; sva-janam — příbuzné; udyatāḥ — snažící se.


Text

Ó, jak je podivné, že se chystáme spáchat tak velké hříchy. Hnáni touhou po královském štěstí chceme zabíjet vlastní příbuzné.

Purport

Ten, kdo je hnaný sobeckými pohnutkami, může chtít spáchat i takové hříšné činy, jako je zabití vlastního bratra, otce či matky. Ve světových dějinách najdeme mnoho takových případů. Arjuna jakožto svatý odaný Pána si je však vždy vědom morálních zásad, a proto si dává pozor, aby se takovým činům vyhnul.