Člověk s ryzí oddaností Pánu má všechny dobré vlastnosti božských osob či polobohů, zatímco neoddaný božské vlastnosti postrádá — bez ohledu na to, jak je hmotně pokročilý na základě vzdělání a kultury. Proto když Arjuna na bojišti spatřil své příbuzné a přátele, kteří se rozhodli spolu bojovat, přemohl ho soucit. Ke svým vojákům choval soucit již od začátku, ale měl jej i s vojáky na opačné straně, neboť předvídal, že jejich smrt se blíží. A jak takto uvažoval, údy jeho těla se začaly chvět a vyschlo mu v ústech. Téměř užasl, když uviděl bojechtivost přítomných. K boji s ním se shromáždili takřka všichni jeho pokrevní příbuzní. To tak laskavý oddaný, jakým byl Arjuna, nemohl snést. Přestože se o tom zde nemluví, můžeme si snadno představit, že se mu nejen chvěly údy jeho těla a vysychala ústa, ale že také ze soucitu naříkal. To nebyly známky jeho slabosti, ale naopak jeho cítění s druhými, které je charakteristické pro čistého oddaného Pána. Je řečeno:

yasyasti bhaktir bhagavaty akiñcana
sarvair gunais tatra samasate surah
harav abhaktasya kuto mahad-guna
mano-rathenasati dhavato bahih

“Ten, kdo je neochvějně oddán Osobnosti Božství, má všechny dobré vlastnosti polobohů. Naopak ten, kdo není oddaným Pána, má pouze hmotné klady, které mnoho neznamenají. Je tomu tak proto, že setrvává na mentální úrovni a nevyhnutelně ho bude přitahovat lesk hmotné energie.” (Bhag. 5.18.12)