Text 1: Sukadeva Gosvami pravil: Ó Maharaji Pariksite, potomku Maharaje Bharaty, nyní promluvím o dynastii Purua, ve které ses narodil ty a mnoho svatých králů a ze které vzešlo také mnoho bráhmanských dynastií.

Text* 2: V této Puruově dynastii se narodil král Janamejaya. Jeho synem byl Pracinvan a synem Pracinvana byl Pravira. Tomu se potom narodil Manusyu, jehož syn se jmenoval Carupada.

Text* 3: Synem Carupady byl Sudyu, a ten měl syna Bahugavu. Syn Bahugavy se jmenoval Samyati, jehož synem byl Ahamyati. Jemu se narodil Raudrasva.

Text* 4-5: Raudrasva měl deset synů. Ti se jmenovali Ṛteyu, Kakseyu, Sthandileyu, Krteyuka, Jaleyu, Sannateyu, Dharmeyu, Satyeyu, Vrateyu a Vaneyu, který z nich byl nejmladší. Podobně jako deset smyslů, které jsou výtvorem vesmírného života, ovládá životní síla, těchto deset synů Raudrasvy jednalo zcela pod vládou svého otce. Matkou všech byla Apsara jménem Ghrtaci.

Text* 6: Ṛteyu měl syna zvaného Rantinava, který měl tři syny, Sumatiho, Dhruvu a Apratirathu. Apratiratha měl jediného syna jménem Kanva.

Text* 7: Synem Kanvy byl Medhatithi, jehož všichni synové, v čele s Praskannou, byli brahmanové. Rantinavův syn jménem Sumati měl syna zvaného Rebhi. Maharaja Dusmanta je dobře známý jako syn Rebhiho.

Text* 8-9: Král Dusmanta jednou vyjel do lesa na lov, a když byl velmi unaven, přišel k obydlí Kanvy Muniho. Tam uviděl sedět půvabnou dívku, jež vypadala jako bohyně štěstí a svou září osvětlovala celý asram. Krále přirozeně upoutala její krása, a proto k ní doprovázen několika svými vojáky přistoupil a oslovil ji.

Text* 10: Pohled na krásnou ženu krále velice osvěžil a zbavil ho únavy z jeho lovecké výpravy. Smyslné touhy samozřejmě způsobily, že ho silně přitahovala, a proto se jí žertovným tónem otázal.

Text* 11: “Kdo jsi, ó nádherná ženo s lotosovýma očima? Čí jsi dcerou? Jaký účel svým pobytem v tomto odlehlém lese sleduješ? Proč tu zůstáváš?”

Text 12: “Ó líbezná, mé mysli se jeví, že musíš být dcerou ksatriyi. Jelikož patřím k dynastii Purua, má mysl nikdy neusiluje o bezbožný požitek.”

Text 13: Sakuntala pravila: “Jsem dcera Visvamitry a má matka Menaka mě zanechala v lese. Mocný světec Kanva Muni o tom ví vše, ó hrdino. Nyní mi pověz, co pro tebe mohu udělat?”

Text* 14: “Ó králi s očima jako okvětní lístky lotosu, posaď se prosím a přijmi, cokoliv ti můžeme nabídnout. Máme zásobu rýže nivara, které se můžeš najíst. A pokud si přeješ, bez ostychu tady zůstaň.”

Text 15: Král Dusmanta odpověděl: “Ó Sakuntalo s nádherným obočím, narodila ses velkému světci Visvamitrovi a přijetí, které nabízíš, je hodné tvého rodu. Kromě toho si královské dcery obvykle vybírají své manžely samy.”

Text 16: Když Sakuntala odpověděla na návrh Maharaje Dusmanty mlčením, jejich dohoda tím byla úplná. Král, který znal pravidla sňatku, se s ní pak okamžitě oženil pronášením védské pranavy (omkary), což odpovídá svatebnímu obřadu běžnému mezi Gandharvy.

Text* 17: Král Dusmanta, jenž nikdy nevypustil semeno nadarmo, v noci umístil semeno do lůna své královny Sakuntaly a ráno se vrátil do svého paláce. Později, když nastal její čas, Sakuntala porodila syna.

Text* 18: Kanva Muni v lese vykonal všechny obřady předepsané pro novorozeně. Později chlapec natolik zesílil, že dokázal chytit lva a hrát si s ním.

Text* 19: Sakuntala, nejlepší z krásných žen, vzala svého syna, jehož síla byla nepřekonatelná a jenž byl částečnou expanzí Nejvyššího Boha, a přišla za svým manželem Dusmantou.

Text 20: Když král odmítl svou manželku a syna přijmout, přestože byli nevinní, z nebe zazněl nevtělený hlas jako osudové znamení, které slyšeli všichni přítomní.

Text 21: Hlas pravil: “Ó Maharaji Dusmanto, syn ve skutečnosti patří svému otci. Matka je jen jako schránka, jako kůže měchů. Podle védských pokynů se otec rodí v synu. Proto se starej o svého syna a neurážej Sakuntalu.”

Text 22: “Ó králi Dusmanto, ten, kdo vypustil semeno, je skutečným otcem a syn ho zachrání z rukou Yamaraje. Ty jsi tím, kdo zplodil toto dítě. Sakuntala mluví pravdu.”

Text 23: Sukadeva Gosvami pravil: Když Maharaja Dusmanta opustil tento svět, jeho syn se stal panovníkem celé Země, pánem sedmi ostrovů. Je považován za částečné zastoupení Nejvyšší Pána v tomto světě.

Text 24-26: Maharaja Bharata, Dusmantův syn, nesl na dlani své pravé ruky znak znázorňující disk Pána Krsny a na chodidlech znak lotosového květu. Díky tomu, že velkolepým obřadem uctíval Nejvyšší Osobnost Božství, se stal králem a vládcem celého světa. Podle pokynů kněze Mamateyi neboli Bhrgua Muniho pak vykonal padesát pět obětí koně na břehu Gangy, od jejího ústí až k prameni, a sedmdesát osm obětí koně na břehu Yamuny, počínaje u soutoku v Prayagu a pramenem konče. Na vznešeném místě založil obětní oheň a brahmanům rozdal velké bohatství. Daroval jim tolik krav, že každý z mnoha tisíc brahmanů jich dostal jako svůj podíl jednu badvu (13 084).

Text 27: Bharata, syn Maharaje Dusmanty, svázal pro tyto oběti třicet tři stovek koní, a tím ohromil všechny ostatní krále. Bohatstvím překonal dokonce i polobohy, neboť získal nejvyššího duchovního mistra, Hariho.

Text* 28: Když Maharaja Bharata konal oběť zvanou Masnara (neboli oběť na místě zvaném Masnara), rozdal čtrnáct lakhů prvotřídních slonů s bílými kly a černými těly, zcela pokrytých zlatými ozdobami.

Text* 29: Tak jako se člověk nemůže dostat na nebeské planety silou vlastních paží (neboť kdo se dokáže rukama dotknout nebeských planet?), nikdo také nemůže napodobovat úžasné činnosti Maharaje Bharaty. Nedovedl to nikdo v minulosti, a nedovede to ani nikdo v budoucnosti.

Text* 30: Když byl Maharaja Bharata na válečné výpravě, porazil nebo pobil všechny Kiraty, Huny, Yavany, Paundry, Kaṅky, Khase, Saky a krále, kteří se stavěli proti védským zásadám bráhmanské kultury.

Text* 31: Kdysi se všichni démoni poté, co porazili polobohy, uchýlili na nižší planetární soustavu zvanou Rasatala a přivedli tam i všechny manželky a dcery polobohů. Maharaja Bharata však všechny tyto ženy i s jejich společnicemi ze zajetí démonů zachránil a vrátil je polobohům.

Text* 32: Maharaja Bharata zajišťoval vše nezbytné pro své poddané na této Zemi i na nebeských planetách po dvacet sedm tisíc let. Své rozkazy a vojáky rozesílal do všech světových stran.

Text 33: Jako panovník celého vesmíru oplýval císař Bharata bohatstvím v podobě velkého království a neporazitelného vojska. Myslel si, že synové a rodina jsou celý jeho život. Ale nakonec to vše začal považovat za překážku v duchovním pokroku, a přestal si v těchto věcech libovat.

Text* 34: Ó králi Pariksite, Maharaja Bharata měl tři milé manželky, jež byly dcerami krále Vidarbhy. Když všechny tři porodily děti, které se králi nepodobaly, myslely si, že je bude považovat za nevěrné a zapudí je. Proto zabily své vlastní syny.

Text* 35: Když byla jeho snaha zplodit potomstvo takto zmařena, král vykonal oběť zvanou marut-stoma, aby získal syna. Polobozi známí jako Marutové s ním byli plně spokojeni a dali mu syna, který se jmenoval Bharadvaja.

Text 36: Poloboha Brhaspatiho přitahovala manželka jeho bratra, Mamata, jež byla v té době těhotná, a zatoužil s ní mít pohlavní styk. Syn v jejím lůně to zakázal, ale Brhaspati ho proklel a násilím do lůna Mamaty vypustil semeno.

Text 37: Mamata měla velký strach, že když porodila nemanželského syna, manžel ji za to opustí, a proto uvažovala, že se dítěte zbaví. Polobozi však vyřešili problém tím, že dali dítěti jméno.

Text* 38: Brhaspati řekl Mamatě: “Měla by ses o to dítě postarat, ty pošetilá ženo, přestože se narodilo manželce jednoho muže ze semene, jež vypustil jiný.” Mamata na to odpověděla: “Ty o ně pečuj, ó Brhaspati!” Poté, co takto promluvili, oba odešli. Na základě toho bylo dítě nazváno Bharadvaja.

Text 39: Přestože polobozi Mamatu povzbuzovali, aby se o dítě starala, považovala ho vzhledem k jeho nezákonnému zrození za bezcenné, a proto je opustila. Poté o ně pečovali polobozi zvaní Marutové, a když byl Maharaja Bharata zklamaný, že nemá žádné dítě, dali mu je jako jeho syna.