Text* 1: Sukadeva Gosvami pokračoval: Můj milý králi, král Rahugana, vládce států Sindhu a Sauviry, cestoval krátce poté do Kapilasramu. Když dospěl k břehům řeky Iksumati, hlavní nosiči jeho královských nosítek potřebovali dalšího nosiče. Vydali se proto někoho najít a shodou okolností narazili na Jada Bharatu. Vzali v úvahu, že je mladý, silný a má pevné údy, a proto usoudili, že je zcela schopný nosit náklady jako krávy a osli. Nezdráhali se ho tedy donutit, aby nesl nosítka, přestože se Jada Bharata, velká duše, na takovou práci vůbec nehodil.

Text 2: Kvůli svému sklonu k nenásilí však Jada Bharata nesl královská nosítka velmi nerovnoměrně. Při každém kroku se podíval metr dopředu, aby nešlápl na mravence, a nebyl schopný držet krok s ostatními nosiči. Nosítka se začala kymácet a král Rahugana se okamžitě zeptal: “Proč s těmi nosítky tak házíte? Neste je normálně!”

Text 3: Když nosiči slyšeli výhružná slova Maharaje Rahugany, začali se velice obávat trestu a promluvili k němu následujícím způsobem.

Text 4: Ó pane, prosím věz, že vykonávání svých povinností ani v nejmenším nezanedbáváme. Svědomitě neseme nosítka podle tvého přání, ale tento muž, kterého jsme nedávno přivedli, aby s námi pracoval, neumí chodit rychle. Nemůžeme s ním proto nosítka nést.

Text 5: Král Rahugana rozuměl slovům nosičů, kteří se báli, že budou potrestáni. Bylo mu také jasné, že se nosítka kymácela vinou jen jednoho z nich. S tímto vědomím a po vyslechnutí jejich stížnosti se mírně rozhněval, a to i přesto, že měl hluboké znalosti politické vědy a velké zkušenosti. Hněv se v něm probudil kvůli jeho vrozené povaze krále. Mysl krále Rahugany zahalovala kvalita vášně, a proto promluvil k Jada Bharatovi, jehož záři Brahmanu nebylo zřetelně vidět, jelikož byla zakrytá jako oheň popelem.

Text 6: Král Rahugana řekl Jada Bharatovi: Jak je to těžké, můj milý bratře! Jsi jistě velice unavený, neboť již dlouhou dobu a dalekou cestu neseš tato nosítka sám, bez cizí pomoci. Kromě toho jsi již starý a máš velké potíže. Můj milý příteli, vidím, že tvé tělo není příliš odolné, a nejsi ani silný a zdatný. Což s tebou ostatní nosiči nespolupracují?Takto ho král kritizoval jízlivými slovy, ale Jada Bharata bez ohledu na kritiku nehodnotil situaci na základě tělesného pojetí. Věděl, že není toto tělo, neboť již dosáhl své duchovní totožnosti. Nebyl tlustý ani hubený a neměl nic společného s kusem hmoty, který je kombinací pěti hrubých a tří jemných prvků. S hmotným tělem a jeho dvěma rukama a nohama ho nic nepojilo, neboť již plně realizoval svou duchovní totožnost (aham brahmasmi). Králova jízlivá kritika se ho proto nedotkla. Aniž by cokoliv řekl, nesl nosítka jako předtím.

Text* 7: Když král poté viděl, že nosiči jeho nosítky i nadále kymácejí, velice se rozhněval a řekl: Ty darebáku, co to děláš? Jsi mrtvý, přestože máš život v těle? Ty nevíš, že jsem tvůj pán? Nebereš mě na vědomí a neplníš můj příkaz; za tuto neposlušnost tě nyní potrestám stejně, jako Yamaraja, vládce smrti, trestá hříšné lidi. Udělím ti náležitou lekci, abys přišel k rozumu a jednal, jak se patří.

Text 8: Král Rahugana, který se považoval za krále, žil v tělesném pojetí a byl pod vlivem hmotných kvalit vášně a nevědomosti. Ve svém šílenství tedy káral Jada Bharatu nemístnými a rozporuplnými slovy. Jada Bharata byl prvotřídním oddaným a milovaným sídlem Nejvyšší Osobnosti Božství. Přestože se král považoval za velice učeného, neznal postavení ani vlastnosti pokročilého oddaného, zaměstnaného oddanou službou. Jada Bharata byl sídlem Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť ve svém srdci neustále nosil podobu Pána. Byl drahým přítelem všech živých bytostí a neměl žádné tělesné pojetí. Usmál se tedy a pronesl následující slova.

Text 9: Velký brahmana Jada Bharata pravil: Můj milý králi a hrdino, vše, co jsi tak sarkasticky řekl, je bezpochyby pravda. Nejedná se o pouhá káravá slova, neboť nosičem je ve skutečnosti tělo. Náklad, který nese tělo, nepatří mně, protože já jsem duše. Tvé výroky si neodporují, jelikož se liším od těla. Já nejsem nosičem těchto nosítek; je jím tělo. Nenamáhal jsem se nosit královská nosítka, jak jsi naznačil, protože jsem od těla odpoutaný. Řekl jsi, že nejsem zdatný a silný, a z těchto slov vyplývá, že ten, kdo je vyslovil, nezná rozdíl mezi tělem a duší. Tělo může být tlusté či tenké, ale žádný učený člověk by takové věci neřekl o duši. Co se týče duše, nejsem tlustý ani hubený; proto máš pravdu, když říkáš, že nejsem příliš zdatný. Kdyby cíl této výpravy a cesta, která k němu vede, byly mé, měl bych mnoho problémů; jelikož však nemají vztah ke mně, ale k mému tělu, žádný problém zde nenastává.

Text 10: Otylost, hubenost, tělesné a mentální utrpení, žízeň, hlad, strach, neshody, touhy po hmotném štěstí, stáří, spánek, připoutanost k hmotnému vlastnictví, hněv, nářek, iluze a ztotožňování těla s vlastním já — to vše jsou proměny hmotného obalu duše. Na toho, kdo je pohroužený v hmotném tělesném pojetí, mají tyto věci vliv, ale já jsem od všech tělesných pojetí osvobozený. Nejsem proto ani tlustý, ani hubený, ani nic dalšího z toho, o čem jsi hovořil.

Text 11: Můj milý králi, zbytečně jsi mě nařkl, že jsem mrtvý zaživa. K tomu mohu jen říci, že tak je tomu se vším, protože vše hmotné má svůj počátek a konec. Tvá představa, že jsi král a pán, na základě které se mi snažíš rozkazovat, je také nesprávná, protože tato postavení jsou dočasná. Dnes jsi král a já tvůj služebník, ale zítra se mohou naše pozice vyměnit a ty můžeš být můj služebník a já tvůj pán. Jedná se o dočasné okolnosti, které jsou dílem osudu.

Text 12: Můj milý králi, jestli si i přesto stále myslíš, že jsi král a já tvůj služebník, měl bys mi dát nějaký příkaz, který bych měl vykonat. V takovém případě mohu říci, že tento rozdíl je dočasný a vychází jen ze zvyku či konvence. Žádnou jinou příčinu nevidím. Kdo je tedy pánem a kdo služebníkem? Každého ovládají zákony hmotné přírody; nikdo proto není pán a nikdo není ani služebník. Pokud však přesto považuješ sebe za pána a mě za služebníka, přijímám to. Prosím, rozkaž mi — co pro tebe mohu udělat?

Text 13: Můj milý králi, řekl jsi: “Ty darebáku, ty tupý blázne! Potrestám tě, abys přišel k rozumu.” V této souvislosti mi dovol, abych ti oznámil, že i když žiji jako tupý, hluchý a němý člověk, jsem ve skutečnosti seberealizovanou osobou. Co získáš tím, když mě potrestáš? Je-li tvá domněnka správná a já jsem skutečně blázen, pak tvůj trest bude připomínat bití mrtvého koně. Nebude mít žádné účinky. Trest blázna z jeho šílenství nevyléčí.

Text 14: Sukadeva Gosvami řekl: Ó Maharaji Pariksite, když král Rahugana káral vznešeného oddaného Jada Bharatu hrubými slovy, tento mírumilovný světec vše toleroval a náležitě mu odpověděl. Nevědomost pochází z tělesného pojetí a Jada Bharata nebyl tímto falešným pojetím ovlivněný. Ze své přirozené pokory se nikdy nepovažoval za velkého oddaného a souhlasil, že si vytrpí výsledky své minulé karmy. Jako obyčejný člověk si myslel, že nese-li nosítka, ničí tím reakce za své minulé špatné jednání. S těmito myšlenkami se chopil králových nosítek a nesl je dál jako předtím.

Text 15: Sukadeva Gosvami pokračoval: Ó nejlepší z panduovské dynastie (Maharaji Pariksite), král států Sindhu a Sauviry (Maharaja Rahugana) měl velkou víru v rozhovory o Absolutní Pravdě. Jelikož byl takto kvalifikovaný, vyslechl od Jada Bharaty onen filozofický výklad, jehož pravdivost potvrzují všechna písma týkající se procesu mystické yogy a který povoluje uzel v srdci. Jeho hmotné pojetí sebe sama jako krále tak bylo zničeno. Okamžitě sestoupil ze svých nosítek a padl na zem, s hlavou u lotosových nohou Jada Bharaty, aby tak požádal o odpuštění za svá urážlivá slova proti velkému brahmanovi. Poté se k němu začal modlit.

Text 16: Král Rahugana řekl: Ó brahmano, vypadá to, že se pohybuješ tímto světem skrytý a druhými nepoznán. Kdo jsi? Jsi učený brahmana a světec? Vidím, že nosíš posvátnou šňůru. Jsi jeden z těch vznešených, osvobozených světců, jako je Dattatreya a další, vysoce pokročilí učenci? Mohu se tě zeptat, čí jsi žák? Kde žiješ? Proč jsi přišel na toto místo? Je tvým posláním přinést nám prospěch? Prozraď mi prosím, kdo jsi.

Text 17: Můj drahý pane, vůbec se nebojím blesku krále Indry ani hadovitého, ostrého trojzubce Pána Sivy. Nedělám si starosti ohledně trestu od Yamaraje, vládce smrti, a nebojím se ani ohně, palčivého slunce, měsíce, větru či zbraní Kuvery. Bojím se však urazit brahmanu. Z toho mám velký strach.

Text 18: Můj drahý pane, zdá se, že vliv tvého velkého duchovního poznání je skrytý. Ve skutečnosti nemáš žádné styky s hmotným světem a jsi plně pohroužený v myšlenkách na Nejvyššího; proto jsi neomezeně pokročilý v duchovním poznání. Řekni mi prosím, proč se touláš po kraji jako blázen. Ó velký světče, pronesl jsi slova, jejichž pravdivost potvrzuje jógový proces, ale my je nedokážeme pochopit. Podej nám proto laskavě jejich vysvětlení.

Text 19: Mám za to, že jsi tím nejvznešenějším vládcem mystických sil. Dokonale znáš duchovní vědu. Jsi nejlepší ze všech učených mudrců, který sestoupil pro dobro celé lidské společnosti. Přicházíš udílet duchovní poznání a jsi přímým zástupcem Kapiladeva, inkarnace Boha a úplné části poznání. Proto se tě ptám, ó duchovní mistře, co je nejbezpečnějším útočištěm v tomto světě?

Text 20: Není to tak, že jsi přímým zástupcem Kapiladeva, inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství? Vydáváš se za hluchou a němou osobu, abys zkoumal lidi a viděl, kdo je skutečně člověkem a kdo nikoliv. Necestuješ snad takto po povrchu světa? Já velice lpím na rodinném životě a světských činnostech a jsem slepý k duchovnímu poznání; nicméně nyní tu stojím před tebou a žádám tě, abys mě osvítil. Jak mohu pokročit v duchovním životě?

Text 21: Řekl jsi: “Nejsem unavený z práce.” I když se duše liší od těla, tělesná práce způsobuje únavu, a ta se zdá být únavou duše. Když neseš nosítka, jistě to pro duši znamená práci. To je má domněnka. Řekl jsi také, že vnější chování projevené mezi pánem a služebníkem není skutečné, ale přestože ve světě jevů není skutečné, výtvory tohoto světa mohou různé věci skutečně ovlivnit. To vidíme a prožíváme. Proto i když nejsou hmotné činnosti trvalé, nemůžeme říci, že jsou nepravdivé.

Text 22: Král Rahugana pokračoval: Můj drahý pane, řekl jsi, že označení, jako je otylost a hubenost těla, nejsou charakteristiky duše. To nemůže být pravda, protože duše nepochybně vnímá označení, jako je bolest a radost. Když postavíme hrnec s mlékem a rýží na oheň, zahřeje se automaticky mléko a po něm i rýže. Podobně jsou smysly, mysl a duše ovlivněny tělesnými bolestmi a radostmi. Duše se nemůže od tohoto podmínění zcela odpoutat.

Text 23: Můj drahý pane, řekl jsi, že vztah mezi králem a poddaným nebo mezi pánem a služebníkem není věčný, ale i přes pomíjivost těchto vztahů je povinností toho, kdo zaujme postavení krále, vládnout občanům a trestat ty, kdo se neřídí zákony státu. Tím, že je trestá, učí občany poslušnosti vůči zákonům. Dále jsi řekl, že trestat člověka, který je hluchý a němý, je totéž jako žvýkat již přežvýkané nebo drtit již rozmělněnou drť — nepřináší to žádný prospěch. Pokud však člověk vykonává svou předepsanou povinnost, jak nařizuje Nejvyšší Pán, nepochybně to omezí jeho hříšné jednání. Je-li tedy násilím zaměstnán plněním své povinnosti, získá z toho prospěch, neboť tak může zničit všechny své hříšné činnosti.

Text 24: Vše, co jsi řekl, mi připadá rozporuplné. Ó nejlepší příteli nešťastných, dopustil jsem se velkého přestupku tím, že jsem tě zneuctil. Byl jsem falešně pyšný na své tělo krále, a to mě dohnalo k urážkám. Modlím se proto, abys na mě laskavě pohlédl a prokázal mi svou bezpříčinnou milost. Jestliže tak učiníš, přinese mi to úlevu od mého hříšného jednání, kterého jsem se dopustil urážlivými slovy vůči velké osobnosti.

Text 25: Ó můj drahý pane, jsi přítel Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, Jenž je přítelem všech živých bytostí. Stavíš se proto ke každému stejně a jsi prostý tělesného pojetí. I když jsem spáchal přestupek tím, že jsem tě urazil, vím, že pro tebe má urážka neznamená ztrátu ani zisk. Jsi pevný ve svém odhodlání, ale já jsem se dopustil přestupku. I kdybych byl stejně silný jako Pán Siva, za můj přestupek u lotosových nohou vaisnavy mě čeká okamžitá zkáza.