evaḿ bahv abaddham api bhāṣamāṇaḿ nara-devābhimānaḿ rajasā tamasānuviddhena madena tiraskṛtāśeṣa-bhagavat-priya-niketaḿ paṇḍita-māninaḿ sa bhagavān brāhmaṇo brahma-bhūta-sarva-bhūta-suhṛd-ātmā yogeśvara-caryāyāḿ nāti-vyutpanna-matiḿ smayamāna iva vigata-smaya idam āha
evam — tak; bahu — mnoho; abaddham — nesmyslů; api — ačkoliv; bhāṣamāṇam — říkal; nara-deva-abhimānam — král Rahūgaṇa, který se považoval za vládce; rajasā — hmotnou kvalitou vášně; tamasā — jakož i kvalitou nevědomosti; anuviddhena — rostoucí; madena — šílenstvím; tiraskṛta — který káral; aśeṣa — nesčetní; bhagavat-priya-niketam — oddaní Pána; paṇḍita-māninam — a považoval se za velkého učence; saḥ — ten; bhagavān — duchovně velice mocný (Jaḍa Bharata); brāhmaṇaḥ — plně kvalifikovaný brāhmaṇa; brahma-bhūtaḥ — zcela seberealizovaný; sarva-bhūta-suhṛt-ātmā — který byl proto přítelem všech živých bytostí; yoga-īśvara — z nejpokročilejších mystických yogīnů; caryāyām — chováním; na ati-vyutpanna-matim — králi Rahūgaṇovi, který ve skutečnosti nebyl zkušený; smayamānaḥ — s nepatrným úsměvem; iva — jako; vigata-smayaḥ — ten, kdo se zbavil veškeré hmotné pýchy; idam — toto; āha — pravil.
Zde je vyložen rozdíl mezi tím, kdo žije v tělesném pojetí, a tím, kdo toto pojetí překonal. Král Rahugana se v tělesném pojetí považoval za krále a mnoha nežádoucími způsoby Jada Bharatu káral. Jada Bharata byl seberealizovaný, dokonale situovaný na transcendentální úrovni, a proto se vůbec nehněval; místo toho se usmál a začal králi Rahuganovi předávat své učení. Vysoce pokročilý vaisnava, oddaný, je přítelem všech živých bytostí, a tedy i svých nepřátel. Ve skutečnosti nikoho za nepřítele nepovažuje. Suhrdah sarva-dehinam. Někdy se zdánlivě rozhněvá na neoddaného, ale tomu to přinese jen prospěch. Ve védské literatuře to dokládají různé příklady. Jednou se například Narada rozhněval na dva Kuverovy syny, Nalakuvaru a Manigrivu, a potrestal je tím, že je proměnil ve stromy. Výsledkem ovšem bylo, že je později osvobodil Pán Sri Krsna. Oddaný se nachází na absolutní úrovni a není rozdíl mezi tím, zda se hněvá nebo je potěšen, protože v obou případech dává požehnání.