śāstābhigoptā nṛpatiḥ prajānāḿ
yaḥ kińkaro vai na pinaṣṭi piṣṭam
sva-dharmam ārādhanam acyutasya
yad īhamāno vijahāty aghaugham
śāstā — vládce; abhigoptā — dobrodinec občanů, stejně jako otec je dobrodincem svých dětí; nṛ-patiḥ — král; prajānām — občanů; yaḥ — ten, kdo; kiṅkaraḥ — kdo vykonává příkazy; vai — vskutku; na — ne; pinaṣṭi piṣṭam — drtí již rozdrcené; sva-dharmam — své předepsané povinnosti; ārādhanam — uctívání; acyutasya — Nejvyšší Osobnosti Božství; yat — co; īhamānaḥ — vykonává; vijahāti — jsou osvobozeni od; agha-ogham — veškerého hříšného a nesprávného jednání.
Maharaja Rahugana zde předkládá velice pádný argument. Srila Rupa Gosvami říká ve svém Bhakti-rasamrta-sindhu (1.2.4): tasmat kenapy upayena manah krsne nivesayet — člověk má být jakýmkoliv způsobem zaměstnán ve vědomí Krsny. Každá živá bytost je ve skutečnosti věčným služebníkem Krsny, ale vlivem svého zapomnění jedná jako věčný služebník mayi. Dokud slouží mayi, nemůže být šťastná. Naše hnutí pro vědomí Krsny si klade za cíl zaměstnat lidi službou Pánu Krsnovi, což jim pomůže zbavit se všeho hmotného znečištění a hříšného jednání. To potvrzuje Bhagavad-gita (4.10): vita-raga-bhaya-krodhah. Odpoutáme-li se od hmotných činností, zbavíme se strachu a hněvu. Askezí se živá bytost očistí a dosáhne způsobilosti k návratu domů, zpátky k Bohu. Povinností krále je vládnout občanům tak, aby mohli vyvinout vědomí Krsny. To by bylo velice prospěšné pro každého. Král či prezident dnes bohužel místo ke službě Pánu vede lidi ke smyslovému požitku, a takové činnosti zajisté nikomu neprospívají. Král Rahugana chtěl, aby Jada Bharata nesl nosítka, což bylo pro krále jistou formou smyslového požitku. Je-li však někdo zaměstnán jako nosič nosítek ve službě Pánu, je to nepochybně prospěšné. Jestliže prezident v této bezbožné civilizaci nějakým způsobem zaměstná občany oddanou službou — probouzením vědomí Krsny — prokáže jim to největší dobro.