Ve Srimad-Bhagavatamu je řečeno: aham mameti — člověk si myslí: “Jsem toto tělo a v tomto tělesném vztahu je toto můj pán, toto je můj služebník, toto je má manželka a toto je můj syn.” Vzhledem k řízení hmotné přírody a nevyhnutelným změnám těla jsou všechna taková pojetí dočasná. Setkáváme se jako stébla plovoucí na vlnách oceánu, jež od sebe budou podle zákonů vln nevyhnutelně oddělena. V hmotném světě pluje každý na vlnách oceánu nevědomosti. Bhaktivinoda Thakura to popsal takto:

(miche) mayara vase,

yaccha bhese',
khaccha habudubu, bhai
(jiva) krsna-dasa,

e visvasa,
karle ta' ara duhkha nai

Srila Bhaktivinoda Thakura říká, že všichni muži a ženy plují jako stébla na vlnách hmotné přírody. Když pochopí, že jsou věčnými služebníky Krsny, tato situace pro ně skončí. Bhagavad-gita (3.37) uvádí: kama esa krodha esa rajoguna-samudbhavah. Kvůli působení kvality vášně toužíme po mnoha věcech a podle naší touhy a nařízení Nejvyššího Pána nám hmotná příroda dá určitý druh těla. Po nějaký čas hrajeme roli pána či služebníka, stejně jako herci hrají na jevišti pod řízením někoho jiného. V lidské podobě bychom však měli toto nesmyslné představení ukončit a vrátit se do svého původního přirozeného stavu, který se nazývá vědomí Krsny. V tuto chvíli je skutečným pánem hmotná příroda. Daivi hy esa gunamayi mama maya duratyaya (Bg. 7.14). Pod vlivem hmotné přírody se stáváme služebníky a pány, ale přijmeme-li vládu Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a Jeho věčných služebníků, tento dočasný stav skončí.