विज्ञापयां बभूवुः ॥३॥
atha ta īśvara-vacaḥ sopālambham upākarṇyopāya-turīyāc chańkita-manasas taḿ vijñāpayāḿ babhūvuḥ
atha — takto; te — oni (nosiči královských nosítek); īśvara-vacaḥ — slova svého pána, krále Rahūgaṇy; sa-upālambham — s pokáráním; upākarṇya — slyšeli; upāya — prostředky; turīyāt — z jedné čtvrtiny; śaṅkita-manasaḥ — jejichž mysl byla plná strachu; tam — jeho (krále); vijñāpayām babhūvuḥ — informovali.
Když nosiči slyšeli výhružná slova Maharaje Rahugany, začali se velice obávat trestu a promluvili k němu následujícím způsobem.
Podle zásad politické vědy se král někdy snaží své podřízené uklidnit, někdy je trestá, někdy se jim vysmívá a někdy je odměňuje. Tímto způsobem král vládne svým podřízeným. Nosičům bylo jasné, že se Maharaja Rahugana zlobí a chystá se je potrestat.
