Text 1: Suta Gosvami dále rsiům v čele se Saunakou řekl: Když Vidura od Maitreyi Ṛsiho vyslechl, jak Dhruva Maharaja dospěl do sídla Pána Visnua, velice to prohloubilo jeho láskyplnou oddanost. Otázal se Maitreyi následovně.

Text 2: Vidura se zeptal Maitreyi: Jsi velice pokročilý oddaný. Pověz mi, prosím, kdo byli Pracetové? K jaké rodině patřili? Čí byli synové a kde vykonávali své velké oběti?

Text 3: Vidura pokračoval: Vím, že velký mudrc Narada je největší ze všech oddaných. Sestavil metodu oddané služby zvanou pañcaratrika a setkal se přímo s Nejvyšší Osobností Božství.

Text 4: Zatímco všichni Pracetové vykonávali náboženské obětní obřady, a tak uctívali Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, aby Ho potěšili, velký mudrc Narada popsal transcendentální vlastnosti Dhruvy Maharaje.

Text 5: Můj milý brahmano, jak Narada Muni oslavoval Nejvyšší Osobnost Božství a o jakých zábavách se na onom setkání mluvilo? Velice dychtím o nich naslouchat. Prosím, vylož mi vše o tom, jak byl tehdy Pán oslavován.

Text* 6: Velký mudrc Maitreya odpověděl: Můj drahý Viduro, když Maharaja Dhruva odešel do lesa, jeho syn Utkala nechtěl přijmout trůn svého otce, který byl určen vládci všech zemí na této planetě a oplýval bohatstvím.

Text 7: Utkala byl již od svého narození plně spokojený a odpoutaný od světa. Byl vyrovnaný, neboť viděl vše spočívat v Nadduši a Nadduši přítomnou v srdci každého.

Text 8-9: Rozšířením svého poznání o Nejvyšším Brahmanu se již osvobodil z pout těla. Toto osvobození se nazývá nirvana. Setrvával na úrovni transcendentální blaženosti, jež se neustále zvětšovala. To bylo možné díky tomu, že se soustavně věnoval bhakti-yoze, která se přirovnává k ohni, neboť spaluje všechny špinavé, hmotné věci. Spočíval ve svém přirozeném postavení seberealizace a neviděl nic jiného než Nejvyššího Pána a sebe samotného v oddané službě.

Text 10: Méně inteligentním lidem na cestě připadal Utkala hloupý, slepý, němý, hluchý a šílený, i když ve skutečnosti takový nebyl. Podobal se ohni zakrytému popelem, bez plápolajících plamenů.

Text 11: Z tohoto důvodu ministři a všichni starší členové rodiny považovali Utkalu za šílence zbaveného veškeré inteligence. Proto na královský trůn dosadili jeho mladšího bratra, který se jmenoval Vatsara a byl synem Bhrami, a ten se stal králem světa.

Text 12: Král Vatsara měl manželku jménem Svarvithi, jež mu byla velice drahá. Porodila šest synů, kteří se jmenovali Pusparna, Tigmaketu, Isa, Ūrja, Vasu a Jaya.

Text* 13: Pusparna měl dvě manželky, Prabhu a Dosu. Prabha měla tři syny, kteří se jmenovali Pratar, Madhyandinam a Sayam.

Text* 14: Dosa měla tři syny — Pradosu, Nisithu a Vyustu. Vyustova manželka se jmenovala Puskarini, a ta porodila velice mocného syna jménem Sarvateja.

Text* 15-16: Manželka Sarvateji, Ākuti, porodila syna jménem Caksusa, který se na konci Manuova věku stal šestým Manuem. Nadvala, manželka Caksusi Manua, porodila následující syny, kteří neměli jedinou chybu: Purua, Kutsu, Tritu, Dyumnu, Satyavana, Ṛtu, Vratu, Agnistomu, Atiratru, Pradyumnu, Sibiho a Ulmuku.

Text* 17: Jeden z těchto dvanácti synů, Ulmuka, počal se svou manželkou Puskarini šest potomků. Všichni byli velice ušlechtilí a jmenovali se Aṅga, Sumana, Khyati, Kratu, Aṅgira a Gaya.

Text* 18: Manželka Aṅgy, Sunitha, porodila nečestného syna jménem Vena. Svatý král Aṅga, rozčarovaný Venovým špatným charakterem, opustil svůj domov a království a odešel do lesa.

Text 19-20: Můj milý Viduro, jestliže velcí mudrci někoho proklejí, jejich slova účinkují neomylně jako blesk. Když takto rozhněvaně prokleli krále Venu, musel zemřít. Jelikož po jeho smrti nebylo krále, který by ho zastoupil, rozmohli se darebáci a zloději, v království zavládl chaos a všichni obyvatelé velice trpěli. Když to velcí mudrci viděli, vzali pravou ruku Veny jako kvedlací tyč a výsledkem jejich kvedlání bylo, že sestoupil Pán Visnu ve Svém částečném projevu jako král Prthu, původní vládce světa.

Text 21: Vidura se otázal mudrce Maitreyi: Můj milý brahmano, král Aṅga byl velice ušlechtilý. Měl vznešený charakter; byl to světec a milovník bráhmanské kultury. Jak je možné, že ačkoliv byl tak velkou duší, dostal takového špatného syna, jako byl Vena, kvůli němuž lhostejně opustil své království?

Text 22: Vidura se také zeptal: Jak to, že velcí mudrci, kteří byli dokonale zběhlí v náboženských zásadách, chtěli proklít krále Venu, jenž sám nosil žezlo jako symbol trestu, a uvalili na něj tak ten nejtěžší trest (brahma-sapa)?

Text 23: Je povinností všech občanů státu nikdy neurážet krále, i když se někdy zdá, že jednal velice hříšně. Díky své udatnosti má král vždy větší vliv než všichni ostatní vládci.

Text 24: Vidura požádal Maitreyu: Můj milý brahmano, dobře znáš všechny minulé i budoucí události, a proto si přeji od tebe slyšet vše o činnostech krále Veny. Jsem tvůj věrný oddaný, a proto mi je, prosím, popiš.

Text 25: Sri Maitreya odpověděl: Můj drahý Viduro, jednou král Aṅga uspořádal velkou oběť zvanou asvamedha. Všichni přítomní brahmanové byli zkušení a dobře věděli, jak pozvat polobohy, ale přes všechno jejich úsilí se této oběti žádný polobůh nezúčastnil.

Text* 26: Kněží vykonávající oběť potom sdělili králi Aṅgovi: Ó králi, obětujeme přečištěné máslo náležitým způsobem, ale polobozi ho přes všechno naše úsilí nepřijímají.

Text 27: Ó králi, víme, že příslušenství pro oběť jsi nashromáždil s velkou vírou a pečlivostí a že není znečištěné. Naše zpívání védských hymnů rovněž nemá žádné nedostatky, neboť všichni přítomní brahmanové a kněží jsou zkušení a řádně vykonávají oběti.

Text 28: Milý králi, nenacházíme jediný důvod, proč by se polobozi měli cítit uraženi nebo zanedbáni, ale přesto tito svědkové oběti nepřijímají svůj podíl. Nevíme, proč tomu tak je.

Text* 29: Maitreya vysvětlil, že když král Aṅga vyslechl slova kněží, byl velice zarmoucený. Tehdy je požádal, aby mu dovolili přerušit mlčení, a všech kněží přítomných v obětní aréně se zeptal následovně.

Text* 30: Král Aṅga oslovil kněze: Moji drazí kněží, řekněte mi prosím, jakého přestupku jsem se dopustil. I když byli polobozi pozváni, neúčastní se oběti a nepřijímají své podíly.

Text 31: Hlavní kněží řekli: Ó králi, v tomto životě nenacházíme jedinou hříšnou činnost dokonce ani v tvé mysli, a neneseš tedy ani sebemenší vinu. Vidíme však, že v minulém životě jsi páchal hříšné činnosti, kvůli kterým teď ani přes všechny své dobré vlastnosti nemáš syna.

Text* 32: Ó králi, přejeme ti vše nejlepší. Nemáš syna, ale když o něj modlitbou poprosíš Nejvyššího Pána a vykonáš za tím účelem příslušnou oběť, Nejvyšší Osobnost Božství, poživatel oběti, ti tvoji touhu splní.

Text 33: Když bude pozván Hari, nejvyšší poživatel všech obětí, aby splnil tvou touhu mít syna, všichni polobozi přijdou s Ním a přijmou své podíly na oběti.

Text 34: Kdo koná oběti (v rámci činností karma-kandy), dosáhne svým uctíváním Pána všeho, po čem touží.

Text 35: Aby král Aṅga mohl mít syna, rozhodli se nabídnout obětiny Pánu Visnuovi, který sídlí v srdcích všech živých bytostí.

Text* 36: Jakmile byly obětiny nabídnuty ohni, vystoupila z něho osoba se zlatou girlandou, oděná v bílých šatech. Nesla zlatou nádobu plnou rýže vařené v mléce.

Text 37: Velkomyslný král vzal se svolením kněží pokrm do spojených dlaní a poté, co k němu přičichl, nabídl část své manželce.

Text 38: I když královna neměla syna, po snědení tohoto jídla, které mělo moc vytvořit mužského potomka, se svým manželem otěhotněla a po čase porodila syna.

Text 39: Tento chlapec se narodil zčásti v dynastii bezbožnosti. Jeho děd byla zosobněná smrt a hoch vyrůstal k jeho obrazu, takže se stal naprosto bezbožnou osobou.

Text 40: Krutý chlapec bral svůj luk a šípy a chodil do lesa, aby bezdůvodně zabíjel nevinné jeleny. Jakmile se přiblížil, všichni lidé volali: “Jde sem krutý Vena! Jde sem krutý Vena!”

Text* 41: Byl tak krutý, že když si hrál s malými chlapci svého věku, nemilosrdně je zabíjel, jako kdyby to byla zvířata určená na porážku.

Text* 42: Když král Aṅga viděl kruté a nemilosrdné chování svého syna Veny, trestal ho různými způsoby, aby ho napravil, ale to se mu nepodařilo. Velice ho to rmoutilo.

Text* 43: Král uvažoval: Jak šťastní jsou ti, kdo nemají syna! Ve svých minulých životech jistě uctívali Pána, aby nemuseli trpět nesnesitelná muka, která způsobuje špatný syn.

Text 44: Hříšný syn člověka připraví o dobrou pověst. Jeho bezbožné činnosti vytvářejí v domě atmosféru bezbožnosti a vyvolávají hádky mezi všemi, což způsobuje nekonečnou úzkost.

Text* 45: Který rozumný a inteligentní člověk by si přál takového bezcenného syna? Není pro živou bytost ničím jiným než poutem iluze a domov je kvůli němu plný utrpení.

Text 46: Potom si král pomyslel: Špatný syn je lepší než dobrý, protože na rozdíl od dobrého syna nepřipoutá člověka k domovu. Špatný syn dělá z domova peklo, od kterého se inteligentní člověk přirozeně velice snadno odpoutá.

Text 47: Králi Aṅgovi tyto myšlenky nedaly v noci spát a život hospodáře ho zcela přestal zajímat. Jednou proto uprostřed noci vstal z postele a opustil Venovu matku (svou manželku), která tvrdě spala. Vzdal se všech pout ke svému bohatému království, nikým neviděn tiše opustil svůj domov a bohatství a vydal se do lesa.

Text 48: Když všichni občané, kněží, ministři, přátelé a ostatní lidé pochopili, že král lhostejně odešel z domova, byli velice zarmoucení. Začali ho hledat po celém světě, tak jako méně zkušený mystik hledá Nadduši ve svém nitru.

Text 49: Občané hledali všude, ale po králi nebylo ani stopy. Zklamaní se vrátili se do města, kde se mezitím z důvodu královy nepřítomnosti shromáždili všichni velcí mudrci. Se slzami v očích se jim uctivě poklonili a informovali je o tom, že krále nemohou nikde najít.