Text 1: Sri Sukadeva Gosvami řekl: Jakmile se Pán narodil jako syn Maharaje Nabhiho, ihned projevil příznaky Nejvyššího Pána, jako například viditelné znaky na chodidlech (praporek, blesk atd.). Ke každému zaujímal stejný postoj a byl velice klidný. Ovládal Své smysly a mysl, a jelikož vlastnil veškeré bohatství, nedychtil po hmotném požitku. Ṛsabhadeva, syn Maharaje Nabhiho, oplýval všemi těmito vlastnostmi a byl ze dne na den mocnější — občané, učení brahmanové, polobozi i ministři proto chtěli, aby byl ustanoven za vládce Země.

Text 2: Když se syn Maharaje Nabhiho objevil lidským zrakům, projevoval všechny dobré vlastnosti, které popisují velcí básníci — dobře stavěné tělo se všemi znaky Osobnosti Božství, udatnost, sílu, krásu, proslulost, slávu, vliv a nadšení. Poté, co u Něho Jeho otec, Maharaja Nabhi, zpozoroval všechny tyto vlastnosti, usoudil, že jeho syn je nejlepší z lidských bytostí či nejvyšší bytost, a proto Mu dal jméno Ṛsabha.

Text 3: Král nebes Indra, který je po hmotné stránce velmi bohatý, začal králi Ṛsabhadevovi závidět, a proto přestal na planetu zvanou Bharata-varsa sesílat déšť. Nejvyšší Pán Ṛsabhadeva, vládce všech mystických sil, tehdy pochopil záměr krále Indry a lehce se pousmál. Poté začal vlastní silou—prostřednictvím yogamayi, Své vnitřní energie — vydatně zalévat Svou zemi, místo známé jako Ajanabha.

Text 4: Jelikož král Nabhi dostal dokonalého syna, jakého si přál, byl neustále zaplavený transcendentální blažeností a otcovskou láskou. Ve vytržení Mu říkal chvějícím se hlasem: “Můj drahý synu, můj miláčku.” Toto uvažování, kdy pokládal Nejvyššího Pána, Svrchovaného Otce, za svého syna, způsobila yogamaya. Pán se ze Své svrchované dobré vůle stal jeho synem a jednal s každým, jako kdyby Sám byl obyčejnou lidskou bytostí. Král Nabhi začal svého transcendentálního syna s velkou náklonností vychovávat a neustále ho naplňovala transcendentální blaženost, radost a oddanost.

Text 5: Král Nabhi věděl, že jeho syn Ṛsabhadeva je mezi občany i vládními úředníky a ministry velice oblíbený, a proto Ho dosadil na trůn jako vládce světa, aby chránil obyvatelstvo podle védského náboženského systému. Za tím účelem Ho svěřil do rukou učených brahmanů, kteří Ho měli vést při řízení vlády. Poté Maharaja Nabhi odešel se svou manželkou Merudevi do Badarikasramu v Himalájích, kde se s velkým uspokojením dovedně zaměstnal různými druhy askeze. V dokonalém samadhi uctíval Nejvyšší Osobnost Božství, Nara-Narayana, Jenž je úplnou expanzí Krsny. Díky tomu po čase dospěl do duchovního světa, známého jako Vaikuntha.

Text 6: Ó Maharaji Pariksite, staří mudrci složili na oslavu Maharaje Nabhiho dvě sloky. První z nich zní: “Kdo může dosáhnout dokonalosti Maharaje Nabhiho? Kdo dokáže jednat jako on? Díky jeho oddané službě Nejvyšší Pán svolil, že se stane jeho synem.”

Text 7: (Druhá modlitba zní takto:) “Kdo uctívá brahmany lépe než Maharaja Nabhi? Jelikož je uctil k jejich plné spokojenosti, kvalifikovaní brahmanové mu svou bráhmanskou silou ukázali Nejvyšší Osobnost Božství, Samotného Narayana.”

Text 8: Poté, co Maharaja Nabhi odešel do Badarikasramu, Nejvyšší Pán Ṛsabhadeva pochopil, že Jeho království představuje Jeho pole činností. Šel proto Sám příkladem a učil povinnostem hospodáře tak, že pod vedením duchovních mistrů nejprve podstoupil brahmacaryu. Odebral se také žít do gurukuly, místa duchovních mistrů. Po ukončení Svého vzdělání rozdal Svým duchovním mistrům dary (guru-daksina) a přijal život hospodáře. Vzal si za manželku dívku jménem Jayanti, kterou Mu věnoval král nebes Indra, a zplodil s ní sto synů, jež byli stejně mocní a kvalifikovaní jako On Sám. Ṛsabhadeva a Jayanti vykonávali obřadní činnosti nařízené sastrami sruti a smrti, a tak žili ukázkovým rodinným životem.

Text 9: Nejstarší ze sta Ṛsabhadevových synů, který se jmenoval Bharata, byl velkým, vznešeným oddaným, obdařeným těmi nejlepšími vlastnostmi. Na jeho počest začali lidé tuto planetu nazývat Bharata-varsa.

Text* 10: Po Bharatovi následovalo devadesát devět dalších synů. Devět z nich bylo starších — Kusavarta, Ilavarta, Brahmavarta, Malaya, Ketu, Bhadrasena, Indrasprk, Vidarbha a Kikata.

Text* 11-12: Dalšími syny byli Kavi, Havi, Antariksa, Prabuddha, Pippalayana, Āvirhotra, Drumila, Camasa a Karabhajana. Ti všichni byli velice pokročilými oddanými a autorizovanými kazateli Srimad-Bhagavatamu, oslavovanými pro jejich intenzivní oddanost Vasudevovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Z toho důvodu byli velice vznešení. Později — až budu mluvit o rozhovoru mezi Naradou a Vasudevem — (říká Sukadeva Gosvami) popíši pro dokonalé uspokojení mysli vlastnosti těchto devíti oddaných.

Text 13: Kromě výše uvedených devatenácti měli Ṛsabhadeva a Jayanti osmdesát jedna dalších, mladších synů. Na příkaz svého otce si všichni osvojili vytříbené, ušlechtilé chování, čistotu v jednání a důkladnou znalost Ved, jakož i vykonávání védských obřadů. Všichni se tak stali dokonale kvalifikovanými brahmany.

Text 14: Pán Ṛsabhadeva byl jakožto inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství naprosto nezávislý, neboť Jeho podoba byla duchovní, věčná a plná transcendentální blaženosti. Nikdy se Ho netýkaly čtyři principy hmotného utrpení (zrození, smrt, stáří a nemoc) a nebyl také hmotně připoutaný. Vždy se vyznačoval vyrovnaností a viděl všechny na stejné úrovni. Byl dobrodincem všech živých bytostí a trápilo Ho, když viděl neštěstí druhých. I když byl dokonalou osobností, Nejvyšším Pánem a vládcem všech, přesto vystupoval jako obyčejná podmíněná duše a striktně se řídil zásadami varnasrama-dharmy. Jelikož tyto zásady začaly být časem zanedbávány, učil Svými vlastnostmi a chováním nevědomou veřejnost, jak plnit povinnosti v rámci varnasrama-dharmy. Takto usměrňoval lidi žijící životem hospodářů a umožňoval jim rozvíjet náboženství a hospodářské blaho a získat dobrou pověst, syny a dcery, hmotný požitek a nakonec věčný život. Svými pokyny lidem ukazoval, jak mohou zůstat hospodáři a zároveň následováním zásad varnasrama-dharmy dosáhnout dokonalosti.

Text 15: Cokoliv koná významný člověk, konají i obyčejní lidé.

Text 16: Pán Ṛsabhadeva dokonale znal důvěrné védské poznání, které zahrnuje informace o předepsaných povinnostech všeho druhu, ale přesto i nadále vystupoval jako ksatriya a následoval pokyny brahmanů týkající se ovládání mysli a smyslů, snášenlivosti a podobně. Tak vládl lidem podle systému varnasrama-dharmy, který přikazuje, aby brahmanové učili ksatriye a ksatriyové vládli státu prostřednictvím vaisyů a sudrů.

Text 17: Pán Ṛsabhadeva stokrát vykonal všechny druhy obětí podle pokynů védské literatury, a tak po všech stránkách uspokojil Pána Visnua. Všechny obřady se skvěly prvotřídním vybavením. Byly pořádány na svatých místech, ve vhodnou dobu a vykonávali je kněží, kteří byli mladí a oplývali vírou. Takto probíhalo uctívání Pána Visnua, po kterém bylo prasadam nabízeno všem polobohům. Všechny obřady a festivaly tedy byly úspěšné.

Text 18: Nikdo netouží po ničem, co je jako přelud nebo květina na nebi, neboť každý dobře ví, že takové věci neexistují. Když Pán Ṛsabhadeva vládl Bharata-varse, ani obyčejní lidé nikdy a žádným způsobem o nic nežádali. Nikdo nikdy nežádá o přelud. Jinými slovy, každý byl naprosto spokojený, a proto nemohlo dojít k tomu, aby někdo o něco žádal. Lidé cítili ke králi velkou náklonnost, která neustále rostla, a proto neměli potřebu po něm něco chtít.

Text 19: Při Své okružní cestě světem jednou Ṛsabhadeva, Nejvyšší Pán, dospěl na místo zvané Brahmavarta. Konalo se tam velké shromáždění učených brahmanů a všichni královi synové pozorně naslouchali jejich pokynům. Přestože si již osvojili dobré chování a byli oddaní a kvalifikovaní, Ṛsabhadeva je na tomto shromáždění poučil tak, že to slyšeli všichni občané. Dal jim pokyny pro budoucnost, aby byli schopni dokonale vládnout světu. Pronesl tedy následující slova.