यज्ञशीलाः कर्मविशुद्धा ब्राह्मणा बभूवुः ॥१३॥
yavīyāḿsa ekāśītir jāyanteyāḥ pitur ādeśakarā mahā-śālīnā mahā-śrotriyā yajña-śīlāḥ karma-viśuddhā brāhmaṇā babhūvuḥ
yavīyāṁsaḥ — mladší; ekāśītiḥ — osmdesát jedna; jāyanteyāḥ — synové Jayantī, manželky Ṛṣabhadeva; pituḥ — svého otce; ādeśakarāḥ — následovali příkaz; mahā-śālīnāḥ — dobrého chování, ušlechtilí; mahā-śrotriyāḥ — s důkladnou znalostí Ved; yajña-śīlāḥ — zkušení ve vykonávání obřadů; karma-viśuddhāḥ — velmi čistí ve svém jednání; brāhmaṇāḥ — kvalifikovanými brāhmaṇy; babhūvuḥ — stali se.
Kromě výše uvedených devatenácti měli Ṛsabhadeva a Jayanti osmdesát jedna dalších, mladších synů. Na příkaz svého otce si všichni osvojili vytříbené, ušlechtilé chování, čistotu v jednání a důkladnou znalost Ved, jakož i vykonávání védských obřadů. Všichni se tak stali dokonale kvalifikovanými brahmany.
Z tohoto verše získáváme cennou informaci o tom, jak kvalifikace jednotlivých tříd závisí na vlastnostech a činnostech. Ṛsabhadeva byl jakožto král bezpochyby ksatriyou. Měl sto synů, z nichž deset jednalo jako ksatriyové a vládlo této planetě. Devět synů se stalo vynikajícími kazateli Srimad-Bhagavatamu (maha-bhagavaty) — tím je řečeno, že překonali postavení brahmanů. Z dalších jednaosmdesáti synů se stali vysoce kvalifikovaní brahmanové. To jsou některé praktické příklady, jak může člověk dosáhnout způsobilosti pro určitý druh činnosti tím, že se pro ni kvalifikuje; nikoliv zrozením. Všichni synové Maharaje Ṛsabhadeva byli původem ksatriyové, ale díky svým vlastnostem se někteří stali ksatriyi a jiní brahmany. Devět z nich se stalo kazateli Srimad-Bhagavatamu (bhagavata-dharma-darsanah), což znamená, že překonali kategorie ksatriyů i brahmanů.
