केवलानन्दानुभव ईश्वर एव विपरीतवत्कर्माण्यारभमाणः कालेनानुगतं
धर्ममाचरणेनोपशिक्षयन्नतद्विदां सम उपशान्तो मैत्रः कारुणिको धर्मार्थ
यशःप्रजानन्दामृतावरोधेन गृहेषु लोकं नियमयत् ॥१४॥
bhagavān ṛṣabha-saḿjña ātma-tantraḥ svayaḿ nitya-nivṛttānartha-paramparaḥ kevalānandānubhava īśvara eva viparītavat karmāṇy ārabhamāṇaḥ kālenānugataḿ dharmam ācaraṇenopaśikṣayann atad-vidāḿ sama upaśānto maitraḥ kāruṇiko dharmārtha-yaśaḥ-prajānandāmṛtāvarodhena gṛheṣu lokaḿ niyamayat
bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; ṛṣabha — Ṛṣabha; saṁjñaḥ — jménem; ātma-tantraḥ — naprosto nezávislý; svayam — Osobně; nitya — věčně; nivṛtta — osvobozený; anartha — od nežádoucích věcí (zrození, stáří, nemoci a smrti); paramparaḥ — nepřetržitý sled, jedna za druhou; kevala — pouze; ānanda-anubhavaḥ — plný transcendentální blaženosti; īśvaraḥ — Nejvyšší Pán, vládce; eva — vskutku; viparīta-vat — jako pravý opak; karmāṇi — hmotné činnosti; ārabhamāṇaḥ — vykonával; kālena — časem; anugatam — zanedbaná; dharmam — varṇāśrama-dharma; ācaraṇena — jednáním; upaśikṣayan — učil; a-tat-vidām — nevědomé lidi; samaḥ — vyrovnaný; upaśāntaḥ — nevyrušovaný hmotnými smysly; maitraḥ — ke každému velmi přátelský; kāruṇikaḥ — ke všem velice milostivý; dharma — náboženské zásady; artha — hospodářský rozvoj; yaśaḥ — proslulost; prajā — synové a dcery; ānanda — hmotný požitek; amṛta — věčný život; avarodhena — pro získání; gṛheṣu — v životě hospodáře; lokam — všechny lidi; niyamayat — usměrňoval.
Pán Ṛsabhadeva byl jakožto inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství naprosto nezávislý, neboť Jeho podoba byla duchovní, věčná a plná transcendentální blaženosti. Nikdy se Ho netýkaly čtyři principy hmotného utrpení (zrození, smrt, stáří a nemoc) a nebyl také hmotně připoutaný. Vždy se vyznačoval vyrovnaností a viděl všechny na stejné úrovni. Byl dobrodincem všech živých bytostí a trápilo Ho, když viděl neštěstí druhých. I když byl dokonalou osobností, Nejvyšším Pánem a vládcem všech, přesto vystupoval jako obyčejná podmíněná duše a striktně se řídil zásadami varnasrama-dharmy. Jelikož tyto zásady začaly být časem zanedbávány, učil Svými vlastnostmi a chováním nevědomou veřejnost, jak plnit povinnosti v rámci varnasrama-dharmy. Takto usměrňoval lidi žijící životem hospodářů a umožňoval jim rozvíjet náboženství a hospodářské blaho a získat dobrou pověst, syny a dcery, hmotný požitek a nakonec věčný život. Svými pokyny lidem ukazoval, jak mohou zůstat hospodáři a zároveň následováním zásad varnasrama-dharmy dosáhnout dokonalosti.
Varnasrama-dharma je určena pro nedokonalé, podmíněné duše. Poskytuje jim přípravu nutnou pro duchovní pokrok, aby se nakonec mohly vrátit domů, zpátky k Bohu. Civilizace, která nezná nejvyšší cíl života, není o nic lepší než společnost zvířat. Srimad-Bhagavatam uvádí: na te viduh svartha-gatim hi visnum. Lidská společnost má rozvíjet duchovní poznání, aby se všichni lidé mohli vysvobodit ze spárů zrození, smrti, stáří a nemoci. Varnasrama-dharma umožňuje lidské společnosti stát se dokonale způsobilou k osvobození se ze zajetí mayi — následováním usměrňujících zásad varnasrama-dharmy může každý dosáhnout úspěchu. V tomto ohledu se obraťte na Bhagavad-gitu (3.21—24).
