Text* 1: Sukadeva Gosvami said: Když takto promluvili, všichni ti rozzuření králové si oblékli brnĕní a usedli do svých vozidel. Každý král, s lukem v ruce, vyjel za Pánem Krsnou obklopen svým vojskem.

Text* 2: Velitelé yaduovského vojska se po spatření nepřátel ženoucích se do útoku obrátili čelem k nim, zůstali pevnĕ stát, ó králi, a rozeznívali tĕtivy luků.

Text* 3: Nepřátelští králové, znalí používání zbraní a sedící na hřbetech koní, ramenou slonů a sedadlech kočárů, zasypali Yaduovce šípy jako mraky zalévající deštĕm hory.

Text* 4: Rukmini se štíhlým pasem při pohledu na vojsko svého Pána pokryté přívaly šípů stydlivĕ pohlédla do Jeho tváře polekanýma očima.

Text 5: Pán na to odpovĕdĕl smíchem a ujistil ji: „Neboj se, krásnooká. Toto nepřátelské vojsko bude vzápĕtí zničeno tvými vojáky.“

Text* 6: Hrdinové z Pánova vojska v čele s Gadou a Saṅkarsanou si nemohli dát líbit útok nepřátelských králů a železnými šípy začali srážet k zemi konĕ, slony a kočáry nepřítele.

Text* 7: Hlavy vojáků bojujících na kočárech, koních a slonech padaly na zem po miliónech; nĕkteré hlavy mĕly náušnice a přilby, ostatní turbany.

Text 8: Všude kolem ležela stehna, nohy, ruce bez prstů, spolu s rukama třímajícíma meče, kyje a luky, a také hlavy koní, oslů, slonů, velbloudl, divokých oslů a lidí.

Text 9: Králové v čele se Jarasandhou ztratili odvahu při pohledu na svá vojska pobitá po vítĕzství dychtícími Vrsniovci a opustili bojištĕ.

Text 10: Králové přišli za Sisupalou, který byl rozrušen jako muž, který ztratil manželku. Jeho pleť pozbyla barvy, nadšení bylo pryč a tvář vypadala vyschle. Králové k nĕmu takto promluvili.

Text* 11: (Jarasandha řekl:) Poslyš, Sisupalo, ó tygře mezi muži, vzdej se své sklíčenosti. Štĕstí a neštĕstí vtĕlených bytostí není koneckonců nikdy trvalé, ó králi.

Text 12: Tak jako loutka v podobĕ ženy tančí podle přání loutkáře, tento svĕt, ovládaný Nejvyšším Pánem, se namáhá ve štĕstí i v neštĕstí.

Text 13: V bitvĕ s Krsnou jsem já a mých dvacet tři vojsk prohrál sedmnáctkrát; pouze jednou jsem Ho porazil.

Text 14: Přesto nikdy nenaříkám ani se neraduji, protože vím, že tento svĕt je řízen časem a osudem.

Text* 15: A nyní jsem byli my všichni, velcí velitelé vojenských velitelů, poraženi Yaduovci a jejich malým doprovodem, kteří jsou chránĕni Krsnou.

Text* 16: Nyní zvítĕzili naši nepřátelé, protože je jim čas příznivĕ naklonĕn, ale v budoucnosti, až bude čas příznivý nám, zvítĕzíme my.

Text* 17: Sukadeva Gosvami pravil: Sisupala, takto přesvĕdčený svými přáteli, vzal své následovníky a vrátil se do svého hlavního mĕsta. Přeživší bojovníci se také vrátili do svých mĕst.

Text* 18: Mocný Rukmi však Krsnu obzvlášť nenávidĕl. Nemohl snést skutečnost, že Krsna unesl jeho sestru, aby se s ní oženil po způsobu raksasa. Pronásledoval tedy Pána s celou aksauhini.

Text 19-20: Rukmi s mocnými pažemi, zklamaný a rozzuřený, odĕný v brnĕní a s lukem v ruce, odpřisáhl přede všemi králi: „Nevstoupím znovu do Kundiny, pokud nezabiji Krsnu v bitvĕ a nepřivezu Rukmini s sebou zpĕt. To vám zde přísahám.“

Text* 21: Když to dořekl, nasedl do svého kočáru a řekl vozataji: „Řiď konĕ rychle tam, kde je Krsna. On a já musíme bojovat.

Text 22: „Ten zlomyslný pastevec, opojený svou statečností, násilím unesl moji sestru. Dnes však Jeho pýchu odstraním svými ostrými šípy.“

Text 23: Takto se chvástající pošetilý Rukmi, neznalý skutečného rozsahu moci Nejvyššího Pána, přijel k Pánu Govindovi ve svém jediném kočáře a vyzval Ho: „Jen stůj a bojuj!“

Text 24: Rukmi napnul velkou silou luk a zasáhl Pána Krsnu třemi šípy. Potom řekl: „Okamžik zde postůj, ó poskvrniteli yaduovské dynastie!

Text 25: „Budu Tĕ následovat kamkoliv půjdeš, unášeje moji sestru jako vrána kradoucí obĕtní máslo. Ještĕ dnes Tĕ zbavím Tvé pýchy, Ty pošetilče, Ty podvodníku, Ty nečestný bojovníku!

Text 26: „Propusť tu dívku než Tĕ smrtelnĕ zasáhnu svými šípy a přinutím Tĕ ulehnout na zem!“ Pán Krsna na to odpovĕdĕl úsmĕvem, šesti šípy zasáhl Rukmiho a zlomil mu luk.

Text* 27: Pán zasáhl Rukmiho čtyři konĕ osmi šípy, vozataje dvĕma a vlajku kočáru třemi. Rukmi si vzal jiný luk a zasáhl Pána Krsnu pĕti šípy.

Text* 28: Ačkoliv byl Pán Acyuta zasažen tímto množstvím šípů, znovu zlomil Rukmiho luk. Rukmi opĕt vzal jiný luk, ale neklesající Pán mu i ten rozlámal na kusy.

Text* 29: Železný kyj, tříhrotý oštĕp, kopí, meč a štít, bodec, oštĕp – ať Rukmi vzal jakoukoliv zbraň, Pán Hari ji rozlámal na kousky.

Text* 30: Poté Rukmi seskočil ze svého kočáru a s mečem v ruce se zuřivĕ hnal ke Krsnovi, aby Ho zabil, jako pták letící do vĕtru.

Text* 31: Bĕhem Rukmiho útoku Pán vystřelil šípy, které zlomily Rukmiho meč a štít na malé kousky. Krsna potom vzal svůj vlastní ostrý meč a připravil se Rukmiho zabít.

Text* 32: Když svatá Rukmini vidĕla, že se Pán Krsna chystá zabít jejího bratra, polekala se. Vrhla se k manželovým nohám a úpĕnlivĕ promluvila.

Text* 33: Sri Rukmini pravila: Ó vládce veškeré mystické moci, nezmĕrný Pane pánů, vládce vesmíru! Ó dokonale příznivý bojovníku mocných paží, prosím nezabíjej mého bratra!

Text 34: Sukadeva Gosvami pravil: Rukminin naprostý strach jí roztřásl údy, vyschlo jí v ústech a hrdlo se jí zalklo žalem. Vzrušením se jí roztrhl zlatý náhrdelník. Uchopila Krsnovy nohy a Pán ze soucitu přestal.

Text 35: Pán Krsna svázal toho zločince pruhem látky. Potom Rukmiho zohyzdil tím, že ho posmĕšnĕ oholil – ponechal mu části jeho kníru a vlasů. Do té doby yaduovští hrdinové rozdrtili mimořádné vojsko svých nepřátel, tak jako sloni rozdrtí lotos.

Text* 36: Když Yaduovci přijeli k Pánu Krsnovi, spatřili Rukmiho v tomto žalostném stavu, prakticky umírajícího hanbou. Když Rukmiho uvidĕl všemocný Pán Balarama, soucitnĕ ho propustil a promluvil k Pánu Krsnovi.

Text 37: (Pán Balarama pravil:) Můj milý Krsno, zachoval ses nevhodnĕ! Tento čin Nám přinese hanbu, neboť zohyzdit blízkého příbuzného oholením jeho kníru a vlasů je stejné jako jeho zabití.

Text* 38: Svatá dámo, prosím nezlob se na Nás z úzkosti nad zohyzdĕním svého bratra. Nikdo kromĕ sebe samotného není zodpovĕdný za svoji radost a žal, neboť človĕk zažívá výsledek svých vlastních činů.

Text 39: (Balarama znovu oslovil Krsnu:) Příbuzný by nemĕl být zabit, i když jeho zločin zaručuje trest smrti. Spíše by mĕl být vyloučen z rodiny. Protože byl již zabit svým vlastním hříchem, proč ho zabíjet znovu?

Text 40: (Balarama se otočil k Rukmini a pokračoval:) Zákoník posvátné povinnosti pro bojovníky zavedený Pánem Brahmou přikazuje, že človĕk nĕkdy musí zabít i vlastního bratra. Je to vskutku nanejvýš hrozivý zákon.

Text 41: (Balarama opĕt oslovil Krsnu:) Pyšní lidé, zaslepení pýchou na svůj osobní majestát, urážejí ostatní kvůli takovým vĕcem jako království, zemĕ, bohatství, ženy, čest a moc.

Text* 42: (Balarama řekl Rukmini:) Tvůj postoj je zaujatý, neboť jako nevĕdomá osoba přeješ dobro tĕm, kdo jsou nepřátelští ke všem živým bytostem a kdo činili zlo tvým skutečným dobrodincům.

Text* 43: Maya Nejvyššího Pána nechává lidi zapomenout na jejich skutečné já a tak, když považují tĕlo za své já, vidí ostatní jako přátele, nepřátele nebo neutrální.

Text 44: Zmatení vnímají jedinou Nejvyšší Duši, která sídlí ve všech vtĕlených bytostech, jako mnohočetnou, tak jako může nĕkdo vnímat svítící tĕleso na nebi nebo nebe samotné jako mnohočetné.

Text 45: Toto hmotné tĕlo, které má počátek a konec, je složené z hmotných prvků, smyslů a kvalit přírody. Tĕlo, uvalené na vlastní já hmotnou nevĕdomostí, je nutí vnímat kolobĕh rození a umírání.

Text 46: Ó inteligentní ženo, duše nikdy nepřichází do styku s podstatu postrádajícími hmotnými objekty ani se od nich neoddĕluje, protože duše samotná je jejich zdrojem a tím, kdo je osvĕtluje. Duše se tedy podobá slunci, které nepřichází do styku ani se neoddĕluje od zraku a vidĕného.

Text 47: Zrození a ostatní promĕny podstupuje tĕlo, ale nikdy vlastní já, tak jako se mĕní fáze mĕsíce, ale mĕsíc nikdy, i když je možné nov nazvat „smrtí“ mĕsíce.

Text 48: Tak jako spáč vnímá sebe, objekty smyslového požitku a plody svých činů v iluzi snu, neinteligentní osoba podstupuje hmotnou existenci.

Text 49: Proto transcendentálním poznáním rozptyl nářek, jež oslabuje a mate tvou mysl. Prosím zaujmi opĕt svou přirozenou náladu, ó princezno s čistým úsmĕvem.

Text* 50: Sukadeva Gosvami pravil: Štíhlá Rukmini, takto osvícena Pánem Balaramou, zapomnĕla na svou sklíčenost a uklidnila svou mysl duchovní inteligencí.

Text* 51: Rukmi, jemuž zbyl pouze jeho životní vzduch, vyhnaný svými nepřáteli a zbavený síly a tĕlesného lesku, nemohl zapomenout na to, jak byl zohyzdĕn. Ve svém zklamání postavil jako své sídlo velké mĕsto, které nazval Bhojakata.

Text 52: Protože Rukmi slíbil „Dokud nezabiji zlovolného Krsnu a nepřivedu zpĕt svou mladší sestru, znovu nevstoupím do Kundiny“ v hnĕvivém zklamání se usídlil právĕ na tom místĕ.

Text* 53: Poté, co Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, takto porazil všechny nepřátelské krále, přivezl Bhismakovu dceru do svého hlavního mĕsta a oženil se s ní podle védských pokynů, ó ochránce Kuruovců.

Text* 54: Tehdy, ó králi, vypuklo velké veselí ve všech domovech v Yadupuri, jehož obyvatelé milovali pouze Krsnu, vůdce Yaduovců.

Text* 55: Všichni muži a ženy, plní radosti a ozdobení zářivými drahokamy a náušnicemi, přinesli svatební dary, které uctivĕ vĕnovali nádhernĕ oblečenému ženichovi a nevĕstĕ.

Text* 56: Mĕsto Vrsniovců vypadalo překrásnĕ: stály v nĕm vysoké, slavnostní stožáry a také klenuté brány ozdobené kvĕtinovými girlandami, látkovými prapory a drahokamy. Každou bránu zdobily příznivé, plné nádoby na vodu, vonné tyčinky s vůní aguru a lampy.

Text* 57: Ulice mĕsta vyčistili opojení sloni patřící milovaným králům, kteří byly hosty na svatbĕ. Tito sloni mĕsto dále zkrášlili umístĕním kmenů banánovníků a pepřovníků betelových do všech bran.

Text* 58: Členové královských rodů Kuru, Srñjaya, Kaikeya, Vidarbha, Yadu a Kunti se radostnĕ setkávali uprostřed zástupů lidí nadšenĕ pobíhajících sem a tam.

Text* 59: Králové a jejich dcery naprosto žasli, když uslyšeli příbĕh o únosu Rukmini, který byl všude oslavován písnĕmi.

Text 60: Obyvatelé Dvaraky se nesmírnĕ radovali, když vidĕli Krsnu, Pána veškerého majestátu, spojeného s Rukmini, bohyní štĕstí.