Text 1-2: Srila Sukadeva Gosvami pokračoval: Můj milý králi, poté, co Bharata Maharaja opustil tělo jelena, narodil se ve velice čisté bráhmanské rodině. Kdysi žil jeden brahmana, který patřil k Aṅgirově dynastii a byl plně obdařený bráhmanskými vlastnostmi: ovládal mysl a smysly, prostudoval védskou a další doplňkovou literaturu, vynikal v rozdávání milodarů, byl vždy spokojený, tolerantní, velice jemný, učený a nikomu nezáviděl. Byl seberealizovaný, praktikoval oddanou službu Pánu a setrvával neustále v tranzu. Se svou první manželkou měl devět synů, kvalifikovaných stejně jako on, a s druhou manželkou zplodil dvojčata — bratra a sestru. O chlapci je uvedeno, že byl nejvznešenějším oddaným a nejlepším ze svatých králů — Bharatou Maharajem. Toto je tedy příběh jeho dalšího života, poté, co opustil tělo jelena.

Text 3: Bharata Maharaja si díky Pánově zvláštní milosti pamatoval události ze svého minulého života. I když dostal tělo brahmany, přesto se velice obával svých příbuzných a přátel, kteří nebyli oddaní. Na takovou společnost si vždy dával velký pozor, neboť se bál, že by mohl znovu poklesnout. Před očima veřejnosti proto vystupoval jako tupý, slepý a hluchý šílenec, aby se s ním druzí nepokoušeli bavit. Takto se chránil před špatnou společností. V nitru neustále myslel na lotosové nohy Pána a opěvoval Jeho slávu, která člověku poskytne ochranu před pouty plodonosného jednání. Tímto způsobem zůstal nedotčen vlivem neoddaných společníků.

Text 4: Mysl bráhmanského otce byla vždy plná lásky ke svému synovi, Jada Bharatovi (Bharatovi Maharajovi). Proto k němu otec vždy lnul. Jelikož Jada Bharata nebyl způsobilý přijmout grhastha-asram, vykonával očistné procesy pouze do konce brahmacarya-asramu. I když nechtěl přijímat otcovy pokyny, brahmana ho nepřestal poučovat, jak udržovat čistotu a jak se mýt, neboť myslel na to, že je třeba, aby otec učil svého syna.

Text* 5: Jada Bharata se před svým otcem choval jako hlupák, přestože od něho dostával náležitou průpravu ve védském poznání. Choval se tak proto, aby otce přesvědčil o své neschopnosti přijímat pokyny a aby ho přiměl vzdát se dalších pokusů ho poučovat. Jednal vždy přesně naopak — když mu bylo řečeno, aby si umyl ruce po vyměšování, umyl si je předem. Otec mu však přesto chtěl během jara a léta předat védské pokyny. Snažil se ho naučit Gayatri mantru společně s omkarou a vyahrti, ale ani po čtyřech měsících se mu to nepodařilo.

Text 6: Jada Bharata byl pro svého bráhmanského otce vším, a otec k němu byl proto silně připoutaný. Považoval za správné svého syna náležitě vychovat, a zabraný v této neúspěšné snaze se ho pokoušel naučit pravidlům a zásadám brahmacaryi, jako je dodržování védských slibů, čistota, studium Ved, usměrňující metody, služba duchovnímu mistrovi a způsob vykonávání ohňové oběti. Přestože se snažil ze všech sil to vše synovi vštípit, veškeré jeho úsilí selhalo. V srdci doufal, že ze syna bude učenec, ale všechny jeho pokusy byly neúspěšné. Tak jako všichni lidé, byl i tento brahmana připoutaný ke svému domovu a zapomněl, že jednoho dne zemře. Smrt však nezapomněla — přišla v pravý čas a donutila ho vše opustit.

Text* 7: Brahmanova mladší manželka potom svěřila svá dvojčata — chlapce a dívku — starší manželce a odebrala se na Patiloku, když dobrovolně zemřela se svým manželem.

Text* 8: Devět nevlastních bratrů Jada Bharaty po otcově smrti upustilo od snahy dát svému bratrovi úplné vzdělání, neboť si o něm mysleli, že je tupý a nemá žádný mozek. Sami byli vyškolení ve třech Vedách — Ṛg, Sama a Yajur Vedě, jež značně povzbuzují k plodonosnému jednání—a naprosto postrádali duchovní poznání o oddané službě Pánu. Nemohli proto vznešené postavení Jada Bharaty pochopit.

Text 9-10: Degradovaní lidé nejsou ve skutečnosti o nic lepší než zvířata. Jediný rozdíl spočívá v tom, že zvířata mají čtyři nohy a degradovaní lidé pouze dvě. Tato dvounohá lidská zvířata Jada Bharatovi nadávala, že je šílený, tupý, hluchý a němý, a zle s ním nakládala. Jada Bharata byl pro ně hluchý, slepý a tupý šílenec. Neprotestoval však, ani se je nesnažil přesvědčit, že tomu tak není. Když po něm druzí něco chtěli, jednal podle jejich přání. Přijímal a jedl jakékoliv jídlo, které získal žebráním, jako mzdu nebo které přišlo samo o sobě — ať už ho bylo málo, bylo chutné či bez chuti. Nikdy nejedl nic pro uspokojení smyslů, neboť byl již osvobozený od tělesného pojetí, které člověka nábádá k přijímání chutné či nechutné potravy. Měl dokonalé transcendentální vědomí oddané služby, a proto ho neovlivňovaly duality pocházející z tělesného pojetí. Jeho tělo bylo silné jako tělo býka a jeho údy byly velice svalnaté. Nevšímal si zimy či léta, větru a deště, a nikdy se nezahaloval. Lehal si na zem a nikdy si nepotíral tělo olejem ani se nekoupal. Špína zahalovala jeho duchovní záři a poznání stejně, jako skrývá lesk cenného drahokamu. Nosil pouze umazanou bederní roušku a začernalou posvátnou šňůru. Lidé viděli, že se narodil v rodině brahmany, a proto mu nadávali, že je “brahma-bandhu” a podobně. Takto urážený a opovrhovaný materialisty putoval z místa na místo.

Text 11: Jada Bharata pracoval pouze za jídlo. Jeho nevlastní bratři toho využili a výměnou za trochu jídla ho zaměstnali prací na poli, ale on nevěděl, jak na něm správně pracovat. Nevěděl, kam přidat hlínu, kde zemi zarovnat a kde vytvořit brázdy. Bratři mu dávali rozlámanou rýži, olejové pokrutiny, rýžové plevy, obilí prolezlé červy a připálené zrní ze dna hrnce, ale on to vše s radostí přijímal jako nektar. Vůči nikomu nechoval zášť a vše jedl s velkým potěšením.

Text 12: Jeden vůdce lupičů pocházející z rodiny šúdrů, který si přál mít syna, se tehdy rozhodl uctít bohyni jménem Bhadra Kali obětováním tupého člověka, který není o nic lepší než zvíře.

Text* 13: Vůdce lupičů chytil pro oběť jednoho takového napůl člověka-napůl zvíře, ale tomu se podařilo utéci. Vůdce okamžitě nařídil svým stoupencům, aby ho chytili a přivedli. Rozběhli se do všech stran, ale nemohli ho nikde nalézt. Když zahaleni hustou tmou hledali uprostřed noci, došli na rýžoviště, kde uviděli vznešeného syna Aṅgirova rodu (Jada Bharatu), jenž seděl na vyvýšeném místě a chránil pole před jeleny a divokými prasaty.

Text 14: Stoupenci a služebníci vůdce lupičů usoudili, že Jada Bharata má požadované vlastnosti lidského zvířete, a rozhodli, že je dokonale vhodný pro oběť. Tváře se jim rozzářily štěstím; spoutali ho provazy a přivedli do chrámu bohyně Kali.

Text 15: Poté všichni zloději podle svého vymyšleného obřadu pro zabíjení zvířecích lidí Jada Bharatu vykoupali, oblékli do nových šatů, dali mu ozdoby vhodné pro zvíře, potřeli mu tělo vonnými oleji a ozdobili ho tilakem, santálovou dření a girlandami. Vydatně ho nakrmili a poté přivedli před bohyni Kali, které obětovali vonné tyčinky, lampy, girlandy, pražené obilí, mladé větvičky, výhonky, ovoce a květy. Takto před zabitím lidského zvířete bohyni uctívali, zpívali písně, pronášeli modlitby a hráli na bubny a trubky. Poté přiměli Jada Bharatu, aby usedl před božstvem.

Text* 16: Jeden ze zlodějů, který jednal jako hlavní kněz, byl tehdy připravený bohyni Kali obětovat jako likér krev Jada Bharaty, jehož pokládali za lidské zvíře. Uchopil proto hrozivý ostrý meč, posvětil ho mantrou Bhadra Kali a pozdvihl ho, aby Jada Bharatu zabil.

Text 17: Všichni ničemové a zloději, kteří připravili uctívání bohyně Kali, byli hrubci spoutaní kvalitami vášně a nevědomosti. Opojeni touhou po velkém bohatství se opovážili porušit příkazy Ved do té míry, že se chystali zabít Jada Bharatu, seberealizovanou duši narozenou v bráhmanské rodině. Ve své zlovolnosti ho přivedli před bohyni Kali, aby ho obětovali. Takoví lidé mají sklon k zlovolnému jednání, a proto měli tu drzost pokusit se Jada Bharatu zabít. Jada Bharata nebyl pro nikoho nepřítelem — byl nejlepším přítelem všech živých bytostí. Neustále setrvával pohroužený v meditaci o Nejvyšší Osobnosti Božství. Narodil se kvalifikovanému bráhmanskému otci a zabít ho bylo zakázáno, i kdyby jednal nepřátelsky či agresivně. Pro jeho usmrcení neexistoval jediný důvod a bohyně Kali něco takového nemohla strpět. Okamžitě pochopila, že se tito hříšní lupiči chystají zabít velkého oddaného Pána. Tělo božstva se náhle rozlomilo vedví a z něho vystoupila samotná bohyně Kali v planoucím těle, které vydávalo pronikavou, nesnesitelnou záři.

Text 18: Rozlícená bohyně Kali netolerovala spáchané přestupky; blýskala rudýma planoucíma očima, cenila strašné křivé zuby a projevila své hrůzu nahánějící rysy. Přijala děsivé tělo, jako kdyby se chystala zničit celé stvoření. Zuřivě seskočila z oltáře a okamžitě sťala všechny lupiče tímtéž mečem, kterým chtěli zabít Jada Bharatu. Poté začala pít horkou krev, jež vytékala z krků jejích bezhlavých obětí, jako kdyby to byl nějaký likér. Pila tento opojný nápoj se svými společnicemi, čarodějnicemi a démonkami, a v opojení touto krví poté všechny začaly hlasitě zpívat a tancovat, jako by se chystaly zničit celý vesmír. Zároveň si začaly hrát s usekanými hlavami darebáků a házely si s nimi jako s míči.

Text* 19: Když se zlovolný člověk dopustí přestupku vůči velké osobnosti, je vždy potrestán výše uvedeným způsobem.

Text 20: Sukadeva Gosvami poté řekl Maharajovi Pariksitovi: Ó Visnudatto, ti, kdo již vědí, že duše je oddělená od těla, kdo jsou zbaveni nezdolného uzlu v srdci, kdo neustále jednají pro dobro všech živých bytostí a nikdy neplánují, jak někomu ublížit, jsou vždy pod ochranou Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, Jenž nosí Svůj disk (Sudarsana cakru) a jedná jako svrchovaný čas, aby zabíjel démony a chránil Své oddané. Oddaní vždy přijímají útočiště u lotosových nohou Pána, a proto zůstávají klidní za všech okolností; dokonce i když jim hrozí stětí hlavy. Pro ně to není nic podivuhodného.