भूषणालेपस्रक्तिलकादिभिरुपस्कृतं भुक्तवन्तं धूपदीपमाल्यलाजकिसलया
ङ्कुरफलोपहारोपेतया वैशससंस्थयामहता गीतस्तुतिमृदङ्गपणवघोषेण च
पुरुषपशुं भद्रकाल्याः पुरत उपवेशयामासुः ॥१५॥
atha paṇayas taḿ sva-vidhinābhiṣicyāhatena vāsasācchādya bhūṣaṇālepa-srak-tilakādibhir upaskṛtaḿ bhuktavantaḿ dhūpa-dīpa-mālya-lāja-kisalayāńkura-phalopahāropetayā vaiśasa-saḿsthayā mahatā gīta-stuti-mṛdańga-paṇava-ghoṣeṇa ca puruṣa-paśuḿ bhadra-kālyāḥ purata upaveśayām āsuḥ
atha — poté; paṇayaḥ — všichni stoupenci onoho lupiče; tam — jeho (Jaḍa Bharatu); sva-vidhinā — podle svých vlastních zásad týkajících se obřadů; abhiṣicya — vykoupali; ahatena — novými; vāsasā — šaty; ācchādya — zahalili; bhūṣaṇa — ozdoby; ālepa — potřeli tělo santálovou dření; srak — girlanda z květů; tilaka-ādibhiḥ — znaky na těle a tak dále; upaskṛtam — dokonale ozdobený; bhuktavantam — poté, co se najedl; dhūpa — vonnými tyčinkami; dīpa — lampami; mālya — girlandami; lāja — praženým obilím; kisalaya-aṅkura — větvičkami a výhonky; phala — ovocem; upahāra — dalšími předměty; upetayā — dokonale vybaveni; vaiśasa-saṁsthayā — vším potřebným pro vykonání oběti; mahatā — mocným; gīta-stuti — písní a modliteb; mṛdaṅga — bubnů; paṇava — trubek; ghoṣeṇa — zvukem; ca — také; puruṣa-paśum — lidské zvíře; bhadra-kālyāḥ — bohyni Kālī; purataḥ — přímo před; upaveśayām āsuḥ — přiměli ho usednout.
Poté všichni zloději podle svého vymyšleného obřadu pro zabíjení zvířecích lidí Jada Bharatu vykoupali, oblékli do nových šatů, dali mu ozdoby vhodné pro zvíře, potřeli mu tělo vonnými oleji a ozdobili ho tilakem, santálovou dření a girlandami. Vydatně ho nakrmili a poté přivedli před bohyni Kali, které obětovali vonné tyčinky, lampy, girlandy, pražené obilí, mladé větvičky, výhonky, ovoce a květy. Takto před zabitím lidského zvířete bohyni uctívali, zpívali písně, pronášeli modlitby a hráli na bubny a trubky. Poté přiměli Jada Bharatu, aby usedl před božstvem.
V tomto verši je velice důležité slovo sva-vidhina (“podle svých vlastních zásad týkajících se obřadů”). Ve védských sastrách stojí, že vše je třeba dělat ve shodě s usměrňujícími zásadami. Zde je ovšem uvedeno, že zloději a lupiči si pro zabití člověka na úrovni zvířete vymysleli svůj vlastní postup. Sastry v kvalitě nevědomosti dávají pokyny, jak obětovat bohyni Kali zvířata, jako je koza nebo buvol, ale nikde se nehovoří o zabíjení člověka, i kdyby byl sebehloupější. Tento proces si lupiči vymysleli sami; proto je použito slova sva-vidhina. Dokonce i dnes se koná mnoho obětí bez odkazu na védská písma. V Kalkatě byla například nedávno propagována jedna prodejní jatka jako chrám bohyně Kali. Lidé, kteří jedí maso, si ho pošetile kupují v takových obchodech a myslí si o něm, že se liší od obyčejného masa — považují ho za prasadam bohyně Kali. Sastry uvádějí obětování kozy nebo podobného zvířete bohyni Kali, aby zabránily lidem v jedení masa z jatek a přivedly je k zodpovědnosti za zabíjení zvířat. Podmíněné duše mají přirozené sklony k sexu a konzumaci masa, a sastry jim proto poskytují jisté úlevy. Skutečným cílem saster je tyto odporné činnosti ukončit, ale jsou v nich stanoveny určité usměrňující zásady, aby se ti, kdo jedí maso a vyhledávají sex, postupně napravili.
