atha paṇayas taḿ sva-vidhinābhiṣicyāhatena vāsasācchādya bhūṣaṇālepa-srak-tilakādibhir upaskṛtaḿ bhuktavantaḿ dhūpa-dīpa-mālya-lāja-kisalayāńkura-phalopahāropetayā vaiśasa-saḿsthayā mahatā gīta-stuti-mṛdańga-paṇava-ghoṣeṇa ca puruṣa-paśuḿ bhadra-kālyāḥ purata upaveśayām āsuḥ
atha — poté; paṇayaḥ — všichni stoupenci onoho lupiče; tam — jeho (Jaḍa Bharatu); sva-vidhinā — podle svých vlastních zásad týkajících se obřadů; abhiṣicya — vykoupali; ahatena — novými; vāsasā — šaty; ācchādya — zahalili; bhūṣaṇa — ozdoby; ālepa — potřeli tělo santálovou dření; srak — girlanda z květů; tilaka-ādibhiḥ — znaky na těle a tak dále; upaskṛtam — dokonale ozdobený; bhuktavantam — poté, co se najedl; dhūpa — vonnými tyčinkami; dīpa — lampami; mālya — girlandami; lāja — praženým obilím; kisalaya-aṅkura — větvičkami a výhonky; phala — ovocem; upahāra — dalšími předměty; upetayā — dokonale vybaveni; vaiśasa-saṁsthayā — vším potřebným pro vykonání oběti; mahatā — mocným; gīta-stuti — písní a modliteb; mṛdaṅga — bubnů; paṇava — trubek; ghoṣeṇa — zvukem; ca — také; puruṣa-paśum — lidské zvíře; bhadra-kālyāḥ — bohyni Kālī; purataḥ — přímo před; upaveśayām āsuḥ — přiměli ho usednout.
V tomto verši je velice důležité slovo sva-vidhina (“podle svých vlastních zásad týkajících se obřadů”). Ve védských sastrách stojí, že vše je třeba dělat ve shodě s usměrňujícími zásadami. Zde je ovšem uvedeno, že zloději a lupiči si pro zabití člověka na úrovni zvířete vymysleli svůj vlastní postup. Sastry v kvalitě nevědomosti dávají pokyny, jak obětovat bohyni Kali zvířata, jako je koza nebo buvol, ale nikde se nehovoří o zabíjení člověka, i kdyby byl sebehloupější. Tento proces si lupiči vymysleli sami; proto je použito slova sva-vidhina. Dokonce i dnes se koná mnoho obětí bez odkazu na védská písma. V Kalkatě byla například nedávno propagována jedna prodejní jatka jako chrám bohyně Kali. Lidé, kteří jedí maso, si ho pošetile kupují v takových obchodech a myslí si o něm, že se liší od obyčejného masa — považují ho za prasadam bohyně Kali. Sastry uvádějí obětování kozy nebo podobného zvířete bohyni Kali, aby zabránily lidem v jedení masa z jatek a přivedly je k zodpovědnosti za zabíjení zvířat. Podmíněné duše mají přirozené sklony k sexu a konzumaci masa, a sastry jim proto poskytují jisté úlevy. Skutečným cílem saster je tyto odporné činnosti ukončit, ale jsou v nich stanoveny určité usměrňující zásady, aby se ti, kdo jedí maso a vyhledávají sex, postupně napravili.