चण्डिकागृहमुपनिन्युर्मुदा विकसितवदनाः ॥१४॥
atha ta enam anavadya-lakṣaṇam avamṛśya bhartṛ-karma-niṣpattiḿ manyamānā baddhvā raśanayā caṇḍikā-gṛham upaninyur mudā vikasita-vadanāḥ
atha — poté; te — oni (služebníci vůdce lupičů); enam — tohoto (Jaḍa Bharatu); anavadya-lakṣaṇam — za toho, kdo má vlastnosti tupého zvířete, jelikož měl tělo tučné jako býk a byl hluchý a němý; avamṛśya — uznali; bhartṛ-karma-niṣpattim — úspěšné završení díla jejich pána; manyamānāḥ — chápali; baddhvā — pevně spoutali; raśanayā — provazy; caṇḍikā-gṛham — do chrámu bohyně Kālī; upaninyuḥ — přivedli; mudā — velice šťastní; vikasita-vadanāḥ — s rozzářenými tvářemi.
Stoupenci a služebníci vůdce lupičů usoudili, že Jada Bharata má požadované vlastnosti lidského zvířete, a rozhodli, že je dokonale vhodný pro oběť. Tváře se jim rozzářily štěstím; spoutali ho provazy a přivedli do chrámu bohyně Kali.
V některých částech Indie jsou dodnes obětováni bohyni Kali lidé, kteří jsou na úrovni zvířat. Takovou oběť však vykonávají jedině sudrové a lupiči. Jejich zaměstnáním je okrádat bohaté, a aby měli úspěch, obětují bohyni Kali člověka, který je jako zvíře. Je třeba si povšimnout, že bohyni nikdy neobětují inteligentního člověka. Bharata Maharaja v těle brahmany vypadal jako hluchý a němý, ale přitom byl tím nejinteligentnějším člověkem na světě. Jelikož byl ale zcela odevzdaný Nejvyšší Osobnosti Božství, neprotestoval, když ho přivedli před božstvo, aby ho zabili. Jak jsme se dozvěděli v minulých verších, byl velice silný a mohl se snadno ubránit, když ho chtěli svázat. Nic však nepodnikl; co se týče vlastní ochrany, závisel pouze na Nejvyšší Osobnosti Božství. Srila Bhaktivinoda Thakura popisuje odevzdanost Nejvyššímu Pánu takto:
marabi rakhabi—yo iccha tohara
nitya-dasa-prati tuya adhikara
“Můj Pane, nyní jsem Ti odevzdaný. Jsem Tvůj věčný služebník. Jestliže chceš, můžeš mě zabít, a chceš-li, můžeš mě ochránit. V každém případě jsem Ti plně odevzdán.”
