अथ कस्यचिद्द् विजवरस्याङ्गिरःप्रवरस्य शमदमतपःस्वाध्यायाध्ययनत्याग
सन्तोषतितिक्षाप्रश्रयविद्यानसूयात्मज्ञानानन्दयुक्तस्यात्मसदृशश्रुतशीलाचाररूपौ
दार्यगुणा नव सोदर्या अङ्गजा बभूवुर्मिथुनं च यवीयस्यां भार्यायाम्
॥१॥ यस्तु तत्र पुमांस्तं परमभागवतं राजर्षिप्रवरं भरतमुत्सृष्टमृग
शरीरं चरमशरीरेण विप्रत्वं गतमाहुः ॥२॥
śrī-śuka uvāca
atha kasyacid dvija-varasyāńgiraḥ-pravarasya śama-dama-tapaḥ-svādhyāyādhyayana-tyāga-santoṣa-titikṣā-praśraya-vidyānasūyātma-jñānānanda-yuktasyātma-sadṛśa-śruta-śīlācāra-rūpaudārya-guṇā nava sodaryā ańgajā babhūvur mithunaḿ ca yavīyasyāḿ bhāryāyām yas tu tatra pumāḿs taḿ parama-bhāgavataḿ rājarṣi-pravaraḿ bharatam utsṛṣṭa-mṛga-śarīraḿ carama-śarīreṇa vipratvaḿ gatam āhuḥ
śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī pokračoval; atha — potom; kasyacit — nějakého; dvija-varasya — brāhmaṇy; aṅgiraḥ-pravarasya — který patřil k dynastii velkého světce Aṅgiry; śama — ovládání mysli; dama — ovládání smyslů; tapaḥ — praktikování askeze; svādhyāya — recitace védské literatury; adhyayana — studium; tyāga — odříkání; santoṣa — spokojenost; titikṣā — tolerance; praśraya — velice jemný; vidyā — poznání; anasūya — bez závisti; ātma-jñāna-ānanda — spokojený v seberealizaci; yuktasya — který byl kvalifikovaný s; ātma-sadṛśa — a přesně jako on; śruta — vzděláním; śīla — charakterem; ācāra — chováním; rūpa — krásou; audārya — velkodušností; guṇāḥ — se všemi těmito vlastnostmi; nava sa-udaryāḥ — devět bratrů zrozených ze stejného lůna; aṅga-jāḥ — synové; babhūvuḥ — narodili se; mithunam — dvojčata: bratr a sestra; ca — a; yavīyasyām — s nejmladší; bhāryāyām — manželkou; yaḥ — jenž; tu — ale; tatra — tam; pumān — chlapec; tam — jeho; parama-bhāgavatam — nejvznešenější oddaný; rāja-ṛṣi — ze svatých králů; pravaram — nejctěnější; bharatam — Bharata Mahārāja; utsṛṣṭa — když opustil; mṛga-śarīram — tělo jelena; carama-śarīreṇa — s posledním tělem; vipratvam — jakožto brāhmaṇa; gatam — obdržel; āhuḥ — říkali.
Srila Sukadeva Gosvami pokračoval: Můj milý králi, poté, co Bharata Maharaja opustil tělo jelena, narodil se ve velice čisté bráhmanské rodině. Kdysi žil jeden brahmana, který patřil k Aṅgirově dynastii a byl plně obdařený bráhmanskými vlastnostmi: ovládal mysl a smysly, prostudoval védskou a další doplňkovou literaturu, vynikal v rozdávání milodarů, byl vždy spokojený, tolerantní, velice jemný, učený a nikomu nezáviděl. Byl seberealizovaný, praktikoval oddanou službu Pánu a setrvával neustále v tranzu. Se svou první manželkou měl devět synů, kvalifikovaných stejně jako on, a s druhou manželkou zplodil dvojčata — bratra a sestru. O chlapci je uvedeno, že byl nejvznešenějším oddaným a nejlepším ze svatých králů — Bharatou Maharajem. Toto je tedy příběh jeho dalšího života, poté, co opustil tělo jelena.
Bharata Maharaja byl velký oddaný, ale nedosáhl úspěchu v jednom životě. V Bhagavad-gitě je řečeno, že oddaný, který nesplní své duchovní povinnosti v jednom životě, dostane příležitost narodit se v rodině plně kvalifikovaného brahmany, bohatého ksatriyi či v rodině vaisyi. Sucinam srimatam gehe (Bg. 6.41). Bharata Maharaja byl prvorozeným synem Maharaje Ṛsabhy v bohaté kšatrijské rodině, ale kvůli svévolnému zanedbání duchovních povinností a přehnané připoutanosti k bezvýznamnému jelínkovi byl nucen narodit se jako potomek jelena. Díky jeho silnému postavení oddaného mu však bylo dáno pamatovat si minulý život. Činil pokání, zdržoval se v odlehlém lese a neustále myslel na Krsnu. Poté dostal příležitost narodit se ve velice dobré bráhmanské rodině.
