yadā na kurute bhāvaḿ
sarva-bhūteṣv amańgalam
sama-dṛṣṭes tadā puḿsaḥ
sarvāḥ sukhamayā diśaḥ
yadā — když; na — ne; kurute — koná; bhāvam — různý postoj připoutanosti či závisti; sarva-bhūteṣu — ke všem živým bytostem; amaṅgalam — nepříznivý; sama-dṛṣṭeḥ — jelikož je vyrovnaný; tadā — tehdy; puṁsaḥ — osoby; sarvāḥ — všechny; sukha-mayāḥ — šťastné; diśaḥ — světové strany.
Prabodhananda Sarasvati řekl: visvam purna-sukhayate-když si člověk díky milosti Pána Caitanyi začne být vědom Krsny, celý svět mu připadá šťastný a nemá, po čem by toužil. Ve stádiu brahma-bhuta, na úrovni duchovní realizace, neexistuje nářek ani hmotné dychtění (na socati na kaṅksati). Na každého, kdo ještě žije v hmotném světě, působí akce a reakce, ale tomu, kdo jimi není ovlivněn, již nehrozí nebezpečí, že padne za oběť hmotným touhám. Tento verš popisuje příznaky těch, kdo se přesytili hmotnými tužbami. Srila Visvanatha Cakravarti Thakura vysvětlil, že když člověk nesmýšlí špatně ani o svém nepříteli, od nikoho neočekává úctu, ale místo toho přeje i svému nepříteli vše nejlepší, je paramahamsa neboli ten, kdo překonal chtivé touhy po smyslovém požitku.