हविषा कृष्णवर्त्मेव भूय एवाभिवर्धते ॥१४॥
na jātu kāmaḥ kāmānām
upabhogena śāḿyati
haviṣā kṛṣṇa-vartmeva
bhūya evābhivardhate
na — ne; jātu — kdykoliv; kāmaḥ — chtivé touhy; kāmānām — těch, kdo jsou posedlí chtíčem; upabhogena — požitkem z uspokojování těchto tužeb; śāṁyati — mohou být uspokojeny; haviṣā — litím másla; kṛṣṇa-vartmā — oheň; iva — jako; bhūyaḥ — znovu a znovu; eva — jistě; abhivardhate — rozhořívá se víc a víc.
“Tak jako se oheň nezmenší tím, že se do něj lije máslo, ale naopak se víc a víc rozhořívá, také snaha ukojit chtivé touhy neustálým požitkem nemůže být nikdy úspěšná.” (Jediným řešením je dobrovolně se hmotných tužeb vzdát.)
Člověk může mít dostatek peněz a možností pro uspokojení svých smyslů, a přesto nebýt spokojen. Snaha ukojit chtivé touhy požitkem nemůže být nikdy úspěšná. Zde uvedený příklad je velice výstižný. Nikdo nemůže uhasit oheň tím, že do něj bude lít máslo.
