V Bhagavad-gitě stojí: bhoktaram yajña-tapasam sarva-loka- mahesvaram-kterákoliv loka neboli planeta, na niž se chce živá bytost dostat, je ve vlastnictví Nejvyššího Pána, jemuž náleží požitek z oběti. Účelem yajñi je uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Jak jsme již mnohokrát vysvětlili, v tomto věku je jedinou obětí schopnou potěšit Nejvyššího Pána ta, která spočívá ve zpívání Hare Krsna maha-mantry. Když je Pán spokojen, může se nám splnit jakákoliv touha, hmotná či duchovní. Bhagavad-gita (3.14) rovněž říká: yajñad bhavati parjanyah-díky obětem Pánu Visnuovi může být dostatek dešťů. Pokud prší dostatečně, země je schopna rodit vše (sarva-kama-dugha mahi). Dovede-li člověk půdu náležitě využít, může z ní získat vše potřebné k životu, jako je obilí, ovoce, květiny a zeleninu. Všechno hmotné bohatství pochází ze země, a proto je řečeno: sarva-kama-dugha mahi (Bhag. 1.10.4). Všeho je možné dosáhnout konáním yajñi. Přestože Pururava toužil po něčem hmotném, yajñu konal proto, aby potěšil Nejvyšší Osobnost Božství. Pán je adhoksaja, mimo dosah vnímání Pururavy i kohokoliv jiného. Konání yajñi je tedy nutné k naplnění tužeb živé bytosti. Yajñi lze provádět jedině tehdy, je-li společnost rozdělena podle varnasrama-dharmy na čtyři varny a čtyři asramy. Bez tohoto předpokladu nemůže nikdo yajñi konat a bez konání yajñí nemohou nikdy žádné hmotné plány zajistit štěstí v lidské společnosti. Každého je tedy třeba přivést k provádění obětí. V současném věku Kali je doporučenou yajñou saṅkirtana, individuální nebo kolektivní zpívání Hare Krsna maha-mantry. To uspokojí všechny potřeby společnosti.