V Satya-yuze nebyly čtyři Védy, ale jen jedna. Tato jedna Véda—Atharva Veda (nebo podle některých odborníků Yajur Veda)-byla později, před začátkem Kali-yugy, pro potřeby společnosti rozdělena do čtyř: Sama, Yajur, Ṛg a Atharva. V Satya-yuze byla jedinou mantrou omkara (om tat sat). Totéž jméno omkara je projeveno v mantře Hare Krsna, Hare Krsna, Krsna Krsna, Hare Hare / Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare. Nikdo nemůže pronášet omkaru a získat vytoužený výsledek, aniž by byl brahmanou. V Kali-yuze je však téměř každý sudrou, a proto není způsobilý pranavu neboli omkaru pronášet. Z tohoto důvodu sastry doporučují zpívání Hare Krsna maha-mantry. Omkara je mantra, maha- mantra, a Hare Krsna je také maha-mantra. Účelem pronášení omkary je oslovit Nejvyšší Osobnost Božství, Vasudevu (om namo bhagavate vasudevaya) a účel zpívání Hare Krsna mantry je stejný. Hare: “Ó energie Pána!” Krsna: “Ó Pane Krsno!” Hare: “Ó energie Pána!” Rama: “Ó Nejvyšší Pane, nejvyšší poživateli!” Jediným Pánem hodným uctívání je Hari, který je cílem Véd (vedais ca sarvair aham eva vedyah). Uctíváním polobohů člověk uctívá různé části Pána, jako kdyby zaléval větve a výhonky stromu. Uctívat Narayana, Nejvyššího Pána, jenž zahrnuje vše, je jako zalévat kořen stromu a tak dodávat vláhu kmeni, větvím, výhonkům, listům, a tak dále. V Satya-yuze lidé věděli, jak si zajistit životní potřeby pouhým uctíváním Narayana, Nejvyšší Osobnosti Božství. Stejnému účelu lze v současném věku Kali posloužit zpíváním Hare Krsna mantry, jak doporučuje Bhagavatam: kirtanad eva krsnasya mukta-saṅgah param vrajet. Samotným zpíváním Hare Krsna mantry se živá bytost vysvobodí z pout hmotné existence, a získá tak možnost vrátit se domů, zpátky k Bohu.