sthālī-sthānaḿ gato 'śvatthaḿ
śamī-garbhaḿ vilakṣya saḥ
tena dve araṇī kṛtvā
urvaśī-loka-kāmyayā
urvaśīḿ mantrato dhyāyann
adharāraṇim uttarām
ātmānam ubhayor madhye
yat tat prajananaḿ prabhuḥ
sthālī-sthānam — místo, kde byla zanechána Agnisthālī; gataḥ — šel tam; aśvattham — strom aśvattha; śamī-garbham — z lůna stromu śamī; vilakṣya — když viděl; saḥ — on, Purūravā; tena — z toho; dve — dva; araṇī — kusy dřeva potřebné k zapálení obětního ohně; kṛtvā — činící; urvaśī- loka-kāmyayā — toužící dostat se na planetu, kde byla Urvaśī; urvaśīm — Urvaśī; mantrataḥ — pronášející potřebnou mantru; dhyāyan — meditující o; adhara — dolní; araṇim — dřevo araṇi; uttarām — a horní; ātmānam — sebe; ubhayoḥ madhye — mezi oběma; yat tat — to, (o čem meditoval); prajananam — jako o synu; prabhuḥ — král.
Védský obětní oheň se nerozdělával obyčejnými zápalkami či podobnými prostředky, ale dvěma posvátnými kusy dřeva zvanými arani, které se vznítily třením o třetí dřevo. Tento oheň je pro konání yajñi nezbytný. Pokud je yajña úspěšná, splní se jejímu konateli to, po čem touží. Pururava tedy využil obětní metody k uspokojení svých smyslných tužeb. V meditaci si představoval, že dolní arani je Urvasi, horní je on sám a prostřední, že je jeho syn. Významná védská mantra, kterou v této souvislosti cituje Visvanatha Cakravarti Thakura, zní sami-garbhad agnim mantha. Podobnou mantrou je urvasyam urasi pururavah. Pururava si přál další a další děti z lůna Urvasi. Jeho jediným přáním bylo mít s Urvasi pohlavní styk, a tak získat syna. To znamená, že měl v srdci tolik chtíče, že ani když konal yajñu, nemyslel na vládce obětí, Yajñesvaru, neboli Pána Visnua, ale na Urvasi.