eṣā buddhimatāḿ buddhir
manīṣā ca manīṣiṇām
yat satyam anṛteneha
martyenāpnoti māmṛtam
eṣā — tento; buddhi-matām — inteligentních; ; buddhiḥ — inteligence; manīṣā — chytrost; ca — a; manīṣiṇām — chytrých; yat — co; satyam — skutečného; anṛtena — neskutečným; iha — v tomto životĕ; martyena — smrtelným; āpnoti — získá; mā — Mĕ; amṛtam — nesmrtelného.
Tento proces je svrchovaným projevem inteligence inteligentních a chytrosti tĕch nejchytřejších, protože jeho pomocí lze již v tomto životĕ s využitím dočasného a neskutečného dosáhnout Mĕ, vĕčné skutečnosti.
VÝZNAM: Tato kapitola popisuje, že pokud si nĕkdo přeje získat ve službĕ Pánu slávu, nedá se považovat za inteligentního a chytrého. Podobnĕ ani ten, kdo se chce stát zkušeným transcendentálním filosofem není nejinteligentnĕjší, tak jako ten, kdo umí hromadit peníze. Zde Pán říká, že nejinteligentnĕjší a nejchytřejší osobou je oddaný, který s láskou a bez osobních pohnutek vĕnuje své dočasné, iluzorní hmotné tĕlo a vlastnictví Jemu. Tak oddaný získá vĕčnou Absolutní Pravdu. Pravou inteligencí tedy je se opravdu odevzdat Pánu Krsnovi, bez vlastních tužeb a neupřímnosti. To je Pánovo mínĕní.
