VÝZNAM: Abhibhuyate vyjadřuje poklesnutí do hmotného svĕta a podlehnutí mayi. Tomu, kdo je neochvĕjnĕ oddaný Pánu Krsnovi, i když si zcela nepodrobil své smysly, nehrozí, že bude od Pána oddĕlený. Slova pragalbhaya bhaktya se vztahují na osobu se silnou oddaností Pánu Krsnovi, ne na toho, kdo chce pokračovat v hříšných činnostech a pronášet Hare Krsna, aby se zbavil následků. I upřímného oddaného může – kvůli dřívĕjším zlozvykům a nezralosti – sužovat přetrvávající připoutanost k tĕlesnému pojetí života, ale jeho neochvĕjná oddanost Pánu Krsnovi zapůsobí. Srila Visvanatha Cakravarti Thakura uvádí následující dva příklady: Velkého válečníka může zasáhnout zbraň nepřítele, ale jelikož je odvážný a silný, není zabit ani poražen. Zásah přijme a bojuje až do konečného vítĕzství. Podobnĕ bude-li brát osoba, která se nakazila vážnou chorobou, správné léky, brzy se uzdraví.

Pokud se ti, kdo praktikují neosobní systém spekulace a askeze, jen mírnĕ odchýlí z dané cesty, poklesnou. Zato oddaný, i když je nezralý, nikdy z cesty oddané služby neodpadne. I když projeví příležitostnou slabost, je stále považován za oddaného, je-li jeho oddanost Pánu Krsnovi velmi silná. Pán sám říká v Bhagavad-gitĕ (9.30):

api cet su-duracaro
bhajate mam ananya-bhak
sadhur eva sa mantavyah
samyag vyavasito hi sah

„Je-li ten, kdo se dopustí i toho nejohavnĕjšího činu, zamĕstnaný oddanou službou, má být považován za svĕtce, protože jeho rozhodnost je správná.“