niṣkiñcanā mayy anurakta-cetasaḥ
śāntā mahānto 'khila-jīva-vatsalāḥ
kāmair anālabdha-dhiyo juṣanti te
yan nairapekṣyaḿ na viduḥ sukhaḿ mama
niṣkiñcanāḥ — bez tužeb po smyslovém požitku; mayi — ke Mnĕ, Nejvyššímu Pánu; anurakta-cetasaḥ — mysl trvale připoutaná; śāntāḥ — klidní; mahāntaḥ — velké duše bez falešného ega; akhila — vůči všem; jīva — živým bytostem; vatsalāḥ — laskaví dobrodinci; kāmaiḥ — příležitostmi k uspokojování smyslů; anālabdha — nedotčené a neovlivnĕné; dhiyaḥ — jejichž vĕdomí; juṣanti — zažívají; te — oni; yat — jež; nairapekṣyam — dosažené jedinĕ úplnou odpoutaností; na viduḥ — neznají; sukham — štĕstí; mama — Mé.
Ti, kdo nemají žádné touhy po osobním uspokojení, jejichž mysli jsou trvale připoutané ke Mnĕ, kdo jsou klidní, bez falešného ega, milostiví ke všem živým bytostem a jejichž vĕdomí není nikdy ovlivnĕné příležitostmi k uspokojování smyslů, ve Mnĕ zažívají štĕstí, jež nemohou poznat či dosáhnout ti, kdo postrádají tuto odpoutanost od hmotného svĕta.
VÝZNAM: Čistí oddaní stále zažívají transcendentální blaženost ve své službĕ Sri Krsnovi, který je oceánem blaženosti; proto jsou zcela odpoutaní od hmotného požitku a netouží ani po osvobození. Všichni ostatní mají nĕjaké osobní touhy, a tak nemohou toto štĕstí zakusit. Čistí oddaní si vždy přejí rozdávat štĕstí spojené s vĕdomím Krsny všem ostatním, a proto se jim říká mahantové neboli velké duše. V průbĕhu služby se oddanému naskýtá mnoho příležitostí k uspokojování smyslů. Pro čistého oddaného ale nejsou pokušením nebo lákadlem, neboť neklesá ze svého vznešeného transcendentálního postavení.
