Text* 1: Král Pariksit pravil: Nejlepší z Yaduovců si vzal Banasurovu dceru Ūsu, a tak došlo k velkému, hrozivému boji mezi Pánem Harim a Pánem Saṅkarou. Please vysvĕtlují všechno o tento incident, O most mocný of mystics.

Text* 2: Sukadeva Gosvami pravil: Bana byl nejstarší ze sta synů velkého svĕtce Baliho Maharaje, který daroval celou Zemi jako almužnu Pánu Harimu, když se zjevil jako Vamanadeva. Banasura, zrozený z Baliho semene, se stal velkým oddaným Pána Sivy. Jeho chování bylo vždy uctivé, byl velkodušný, inteligentní, pravdomluvný a pevný ve svých slibech. Vládl krásnému mĕstu Sonitapuru. Jelikož mu byl naklonĕn Pán Siva, sami polobozi Banasurovi sloužili jako obyčejní služebníci. Jednou, když Siva tančil svůj tanec tandava-nrtya, ho Bana zvláštĕ potĕšil hudebním doprovodem hraným svými tisíci pažemi.

Text* 3: Pán a vládce všech stvořených bytostí, soucitné útočištĕ svých oddaných, potĕšil Banasuru nabídkou požehnání podle vlastní volby. Bana si zvolil, aby se Pán Siva stal strážcem jeho mĕsta.

Text* 4: Banasura byl omámen svou silou. Jednoho dne, když Pán Siva stál vedle nĕho, se Banasura dotkl pánových lotosových nohou svou přilbou, jež zářila jako slunce, a takto k nĕmu promluvil.

Text* 5: (Banasura pravil:) Ó Pane Mahadevo, klaním se ti, duchovní mistře a vládce svĕtů. Jsi jako nebeský strom, který plní touhy tĕch, jejichž touhy nejsou splnĕny.

Text 6: Tĕchto tisíc paží, které jsi mi dal, se stalo pouze tĕžkým břemenem. Kromĕ tebe nenacházím ve třech svĕtech nikoho hodného se mnou bojovat.

Text* 7: Dychtivĕ jsem se vydal bojovat se slony vládnoucími svĕtovým stranám, ó prvotní pane, a drtil jsem hory svými pažemi, které mĕ svĕdí touhou po boji. Ale i tito velcí sloni strachy uprchli.

Text 8: Když to Pán Siva uslyšel, rozhnĕval se a odpovĕdĕl: „Tvoje vlajka bude zlomena, pošetilče, až vybojuješ bitvu s tím, který je mi roven. Ten boj zničí tvou pýchu.“

Text 9: Po tomto oslovení se neinteligentní Banasura zaradoval. Ten pošetilec potom odešel domů, ó králi, čekat na to, co Pán Girisa předpovĕdĕl: zničení své statečnosti.

Text 10: Ve snu Banova dcera, dívka jménem Ūsa, zažila milostné setkání s Pradyumnovým synem, ačkoliv svého milence nikdy předtím nevidĕla ani o nĕm neslyšela.

Text 11: Když se Ūsi ve snu ztratil, náhle se posadila uprostřed svých přítelkyň a vykřikla: „Kde jsi, můj milenče?“ Byla velmi rozrušená a zahanbená.

Text* 12: Banasura mĕl ministra jménem Kumbhanda, jehož dcerou byla Ūsina společnice Citralekha. Byla velmi zvĕdavá, a tak se své přítelkynĕ zeptala.

Text* 13: (Citralekha pravila:) Koho hledáš, ó dívko s krásným obočím? Jakou touhu to cítíš? Dosud jsem nevidĕla žádného muže, který by přijal tvou ruku bĕhem svatby, ó princezno.

Text* 14: (Ūsa pravila:) Ve snu jsem vidĕla jistého muže, který mĕl tmavĕ modrou pleť, lotosové oči, žlutý odĕv a mocné paže. Byl to ten druh muže, který se dotýká srdcí žen.

Text* 15: To je ten milenec, kterého hledám. Poté, co mi umožnil pít med Jeho rtů, odešel jinam, a tak mĕ, vroucnĕ po Nĕm toužící, uvrhl do oceánu úzkosti.

Text 16: Citralekha pravila: Odstraním tvou úzkost. Lze-li Ho nalézt kdekoliv ve třech svĕtech, přinesu tohoto tvého budoucího manžela, který ti ukradl srdce. Prosím, ukaž mi, kdo je.

Text* 17: Když to Citralekha dořekla, začala kreslit vĕrné obrazy různých polobohů, Gandharvů, Siddhů, Caranů, Pannagů, Daityů, Vidyadharů, Yaksů a lidí.

Text 18-19: Ó králi, z lidí Citralekha nakreslila obrazy Vrsniovců, včetnĕ Suraseny, Ānakadundubhiho, Balaramy a Krsny. Když Ūsa spatřila obraz Pradyumny, zastydĕla se, a když uvidĕla Aniruddhův obraz, sklonila zahanbenĕ hlavu. S úsmĕvĕm zvolala: „To je on! To je on!“

Text* 20: Mystickými silami obdařená Citralekha v Nĕm poznala Krsnova vnuka (Aniruddhu). Potom se, můj milý králi, vydala mystickou nebeskou cestou do Dvaraky, mĕsta pod ochranou Pána Krsny.

Text 21: Tam našla Pradyumnova syna Aniruddhu spícího na skvostném loži. Svou yogovou silou Ho odnesla do Sonitapuru, kde své přítelkyni Ūse jejího milence předala.

Text* 22: Když Ūsa spatřila tohoto nejsličnĕjšího z mužů, tvář se jí rozjasnila radostí. Vzala Pradyumnova syna do svých soukromých komnat, které muži nesmĕli ani spatřit, a tam si s Ním užívala.

Text* 23-24: Ūsa uctívala Aniruddhu vĕrnou službou, nabízela Mu nesmírnĕ cenné odĕvy spolu s girlandami, parfémy, vonnými tyčinkami, lampami, sedadly a tak dále. Také Mu nabízela nápoje, všechny druhy jídel a sladká slova. Zatímco Aniruddha takto zůstával ukryt v komnatách mladých žen, nevšímal si ubíhajících dnů, neboť Jeho smysly byly zaujaty Ūsou, jejíž náklonnost k Nĕmu neustále rostla.

Text 25-26: Strážkynĕ si nakonec na Ūse všimly neomylných příznaků romantické lásky. Poté, co porušila svůj panenský slib, užívala si s yaduovským hrdinou a vykazovala známky milostného štĕstí. Strážkynĕ šly za Banasurou a řekly mu: „Ó králi, všimly jsme si nevhodného chování tvé dcery, které ničí povĕst dívčiny rodiny.

Text 27: „Pečlivĕ jsme ji hlídaly a nikdy jsme neopustily svá místa, ó pane, takže nemůžeme pochopit, jak byla tato dívka, kterou žádný muž nemůže ani spatřit, v paláci zneuctĕna.“

Text* 28: Banasura, velmi rozrušený tím, že se doslechl o pohanĕ své dcery, ihned přispĕchal do dívčích komnat. Tam spařil pýchu Yaduovců, Aniruddhu.

Text 29-30: Banasura před sebou spatřil Amorova vlastního syna, jemuž se sličností nikdo nevyrovnal, s tmavĕ modrou pletí, žlutým odĕvem, lotosovýma očima a hrozivými pažemi. Jeho tvář zdobily zářivé náušnice a vlasy a také usmĕvavé pohledy. Když sedĕl proti své nanejvýš příznivé milence a hrál s ní v kostky, mezi pažemi Mu visela girlanda z jarních jasmínů potřísnĕná kuṅkumovým práškem z jejích ňader, když ji objal. Banasura nad tím vším žasl.

Text 31: Když Aniruddha vidĕl Banasuru vstoupit s mnoha ozbrojenými strážemi, zvedl svůj železný kyj a zůstal pevnĕ stát, připravený udeřit kohokoliv, kdo by Ho napadl. Podobal se zosobnĕné smrti držící své žezlo trestu.

Text* 32: Když se k Nĕmu stráže přiblížily ze všech stran ve snaze se Ho zmocnit, Aniruddha je udeřil, tak jako vůdce stáda prasat podniká protiútok vůči psům. Jeho ranami zasažené stráže uprchly z paláce a s rozbitými hlavami, stehny a pažemi utíkaly, aby si zachránily život.

Text 33: Zatímco však Aniruddha srážel k zemi Banovo vojsko, tento mocný Baliho syn Ho rozhnĕvanĕ chytil mystickými provazy naga-pasa. Když Ūsa slyšela o Aniruddhovĕ zajetí, přemohl ji zármutek a sklíčenost, oči jí zaplavily slzy a naříkala.