Text 1: Sukadeva Gosvami pravil: Kamadeva (Amor), expanze Vasudevy, byl v minulosti spálen na popel Rudrovým hnĕvem. Nyní, aby získal nové tĕlo, opĕt splynul s tĕlem Pána Vasudevy.

Text* 2: Narodil se z lůna Vaidarbhi ze semene Pána Krsny a dostal jméno Pradyumna. Nebyl v žádném ohledu na nižší úrovni než Jeho otec.

Text 3: Démon Sambara, který umĕl přijmout jakoukoliv podobu chtĕl, unesl nemluvnĕ ještĕ předtím, než se dožilo pouhých deseti dní. Sambara poznal v Pradyumnovi svého nepřítele, hodil Ho do moře a potom se vrátil domů.

Text* 4: Pradyumnu spolkla mocná ryba, kterou rybáři spolu s ostatními chytili do obrovské sítĕ.

Text* 5: Rybáři předali tu mimořádnou rybu Sambarovi, který nechal své kuchaře, aby ji odnesli do kuchynĕ, kde ji začali rozřezávat řeznickým nožem.

Text* 6: Když kuchaři uvidĕli v břiše ryby chlapečka, dali ho užaslé Mayavati. Potom se objevil Narada Muni a vysvĕtlil jí vše o narození dítĕte a Jeho vstoupení do břicha ryby.

Text 7-8: Mayavati byla ve skutečnosti Amorova slavná manželka Rati. Zatímco čekala, až její manžel získá nové tĕlo – poté, co bylo jeho předchozí spáleno – Sambara ji nechal připravovat zeleninu a rýži. Mayavati poznala, že toto nemluvnĕ je ve skutečnosti Kamadeva, a tak se do Nĕho zamilovala.

Text* 9: Zanedlouho tento Krsnův syn – Pradyumna – dosáhl rozkvĕtu mládí. Okouzloval všechny ženy, které na Nĕho pohlédly.

Text 10: Můj milý králi, Mayavati se stydlivým úsmĕvem a zdviženými obočími projevila různá gesta milostné připoutanosti, když zamilovanĕ přišla za svým manželem, jehož oči byly široké jako okvĕtní lístky lotosu, který mĕl velmi dlouhé paže a byl nejsličnĕjším z mužů.

Text* 11: Pán Pradyumna jí řekl: „Ó matko, tvůj postoj se zmĕnil. Porušuješ řádné mateřské city a chováš se jako milenka.“

Text* 12: Rati pravila: Jsi syn Pána Narayana a byls unesen Sambarou z domu svých rodičů. Já, Rati, jsem Tvá právoplatná manželka, ó pane, protože jsi Amor.

Text* 13: Ten démon Sambara Tĕ hodil do moře, když Ti ještĕ nebylo ani deset dní. Spolkla Tĕ ryba a pak jsme Tĕ právĕ na tomto místĕ zachránili z rybího břicha, ó pane.

Text* 14: Nyní zabij tohoto strašného Sambaru, svého hrozivého nepřítele. Ačkoliv zná stovky kouzel, můžeš ho porazit matoucí magií a ostatními technikami.

Text* 15: Tvá ubohá matka, jež ztratila svého syna, pro Tebe naříká jako pták kurari. Přemohla ji láska ke svému dítĕti, tak jako krávu, která ztratila své tele.

Text* 16: (Sukadeva Gosvami pokračoval:) Když to Mayavati dořekla, dala té velké duši Pradyumnovi mystické poznání zvané Mahamaya, které ničí všechna ostatní kouzla způsobující klam.

Text* 17: Pradyumna přišel za Sambarou a zavolal na nĕho, aby bojoval. Zahrnul ho nesnesitelnými urážkami, aby podnítil konflikt.

Text* 18: Sambara, uražený tĕmito hrubými slovy, se rozzuřil jako nakopnutý had. Vyšel ven s kyjem v ruce a očima rudýma vztekem.

Text* 19: Sambara rychle roztočil kyj a potom jej hodil na moudrého Pradyumnu. Vydal zvuk ostrý jako úder hromu.

Text* 20: Pán Pradyumna odrazil Sambarův letící kyj svým vlastním. Potom, ó králi, Pradyumna hnĕvivĕ hodil na nepřítele svůj kyj.

Text* 21: Sambara se uchýlil k černé magii Daityů, kterou ho naučil Maya Danava. Náhle se objevil na obloze a vypustil na Krsnova syna příval zbraní.

Text* 22: Pán Raukmineya, nesmírnĕ mocný bojovník, sužovaný tímto deštĕm zbraní, použil mystickou vĕdu zvanou Maha-maya, která byla vytvořena z kvality dobra a dokázala přemoci veškerou jinou mystickou moc.

Text* 23: Démon potom vypustil stovky mystických zbraní patřících Guhyakům, Gandharvům, Pisacům, Uragům a Raksasům, ale Pán Karsni, Pradyumna, je všechny srazil k zemi.

Text* 24: Pradyumna vytasil ostrý meč a násilím usekl Sambarovu hlavu i s rudým knírem, přilbou a náušnicemi.

Text* 25: Zatímco obyvatelé vyšších planet zasypávali Pradyumnu kvĕtinami a oslavovali Ho, Jeho manželka se objevila na obloze a přenesla Ho oblohou zpĕt do mĕsta Dvaraky.

Text* 26: Ó králi, Pán Pradyumna a Jeho manželka připomínali mrak doprovázený bleskem, když sestoupili z oblohy do vniřních komnat Krsnova nejskvostnĕjšího paláce, který byl plný rozkošných žen.

Text* 27-28: Ženy z paláce si myslely, že je to Pán Krsna, když spatřily Jeho tmavĕ modrou pleť barvy dešťového mraku, žlutý hedvábný odĕv, dlouhé paže, načervenalé oči, okouzlující lotosovou tvář ozdobenou příjemným úsmĕvem, pĕkné ozdoby a husté kadeřavé modré vlasy. Proto se stydlivĕ ukryly tu a tam.

Text* 29: Ženy si postupnĕ na základĕ nepatrných rozdílů mezi Jeho a Krsnovým vzhledem uvĕdomily, že to není Pán. Radostné a užaslé přistoupily k Pradyumnovi a Jeho společnici, drahokamu mezi ženami.

Text* 30: Při pohledu na Pradyumnu si Rukmini obdařená sladkým hlasem a tmavýma očima vzpomnĕla na svého ztraceného syna a náklonností jí zvlhla ňadra.

Text* 31: (Srimati Rukmini-devi pravila:) Kdo je tento lotosooký drahokam mezi muži? Kterého muže je synem a která žena Ho nosila v lůnĕ? A kdo je tato žena, kterou si vzal za manželku?

Text* 32: Kdyby můj ztracený syn, který byl unesen z porodního pokoje, stále nĕkde žil, byl by stejného vĕku a vzhledu jako tento mladík.

Text* 33: Jak to, že se však tento mladík tolik podobá mému Pánu Krsnovi, nositeli Sarṅgy, tĕlesným vzhledem, končetinami, chůzí, barvou hlasu a pohledem hrajícím úsmĕvy?

Text* 34: Ano, musí to být to samé dítĕ, které jsem nosila v lůnĕ, neboť k Nĕmu cítím velkou náklonnost a má levá paže se chvĕje.

Text* 35: Zatímco královna Rukmini takto přemýšlela, objevil se tam Pán Krsna, syn Devaki, s Vasudevou a Devaki.

Text* 36: Ačkoliv Pán Janardana dokonale vĕdĕl, k čemu došlo, zachoval mlčení. Mudrc Narada však vysvĕtlil všechno počínaje Sambarovým únosem dítĕte.

Text* 37: Poté, co ženy z paláce Pána Krsny vyslechly toto nanejvýš úžasné vyprávĕní, radostnĕ přivítaly Pradyumnu, který byl po mnoho let ztracen, ale nyní se vrátil jako z mrtvých.

Text* 38: Devaki, Vasudeva, Krsna, Balarama a všechny ženy z paláce, zvláštĕ královna Rukmini, objímali mladý pár a radovali se.

Text* 39: Když se obyvatelé Dvaraky doslechli, že se ztracený Pradyumna vrátil domů, prohlásili: „Ó, Prozřetelnost dovolila tomuto dítĕti vrátit se jako z mrtvých!“

Text 40: Na tom, že ženy z paláce, které mĕly k Pradyumnovi cítit mateřskou náklonnost, ale cítily k Nĕmu důvĕrnou extatickou přitažlivost, jako kdyby to byl jejich vlastní Pán, není nic úžasného. Syn se koneckonců přesnĕ podobal otci. Pradyumna byl vskutku dokonalým odrazem krásy Pána Krsny, útočištĕ bohynĕ štĕstí, a zjevil se jim před očima jako samotný Amor. Když k Nĕmu cítily milostnou připoutanost i ženy na úrovni Jeho matky, co potom musely při Jeho spatření cítit ostatní ženy?