Text 1: Sukadeva Gosvami pravil: Dokonale inteligentní Uddhava byl nejlepším z rádců vrsniovské dynastie, milovaným přítelem Pána Sri Krsny a přímým žákem Brhaspatiho.

Text* 2: Nejvyšší Pán Hari, jenž zbavuje soužení všechny, kdo se Mu odevzdají, jednou vzal svého naprosto oddaného, nanejvýš drahého přítele Uddhavu za ruku a takto ho oslovil:

Text* 3: (Pán Krsna řekl:) Milý, laskavý Uddhavo, jeď do Vraji a potĕš Naše rodiče. A také ulev gopim, jež trpí v odloučení ode Mne, tím, že jim předáš Mou zprávu.

Text 4: Mysli tĕchto gopi jsou vždy pohroužené ve Mnĕ a jejich samotné životy jsou Mi trvale vĕnované. Kvůli Mnĕ opustily vše, co se týká jejich tĕl, vzdaly se bĕžného štĕstí v tomto životĕ a také náboženských povinností, které jsou nezbytné pro takové štĕstí v příštím životĕ. Jen Já jsem jejich nejdražší milenec, přímo jejich Nejvyšší vlastní já. Proto se o nĕ osobnĕ starám za všech okolností.

Text 5: Můj milý Uddhavo, pro tyto ženy z Gokuly jsem tím, co mají ze všeho nejradĕji. Když tedy na Mĕ, který jsem tak daleko, vzpomínají, přemáhá je úzkost z odloučení.

Text 6: Jen proto, že jsem slíbil se k nim vrátit, se Mé plnĕ oddané přítelkynĕ pasačky snaží tak či onak udržet při životĕ.

Text* 7: Sukadeva Gosvami pravil: Ó králi, takto oslovený Uddhava uctivĕ přijal zprávu svého pána, usedl do svého kočáru a vyrazil do Nanda-gokuly.

Text* 8: Požehnaný Uddhava dorazil na pastviny Nandy Maharaje, právĕ když zapadalo slunce, a jelikož vracející se krávy a ostatní zvířata vířila svými kopyty prach, jeho kočár projel bez povšimnutí.

Text 9-13: Gokula znĕla na všech stranách hlasy býků v říji, kteří spolu bojovali o plodné krávy, bučením krav, které se snažily, obtĕžkané svými vemeny, dohonit svá telata, zvukem dojení a bílých telat poskakujících sem a tam, hlasitou hrou na flétnu a zpĕvem o všepříznivých činech Krsny a Balaramy z hrdel pastevců a jejich žen, kteří vesnici rozzářili svými skvostnĕ ozdobenými odĕvy. Domy pastevců v Gokule, se svým hojným náčiním pro uctívání obĕtního ohnĕ, slunce, nečekaných hostů, krav, brahmanů, předků a polobohů, působily naprosto okouzlujícím dojmem. Na všech stranách se rozprostíral kvetoucí les znĕjící hejny ptáků a roji včel a zkrášlený jezery plnými labutí, kachen karandava a lotosových loubí.

Text 14: Jakmile Uddhava přijel k domu Nandy Maharaje, Nanda mu vyšel vstříc, aby se s ním setkal. Král pastevců ho s velkým štĕstím objal a uctíval ho jako nĕkoho, kdo se neliší od Pána Vasudevy.

Text 15: Poté, co se Uddhava najedl prvotřídního jídla, byl pohodlnĕ usazen na lůžko a zbaven únavy masírováním nohou a dalšími způsoby, Nanda se ho takto otázal:

Text* 16: (Nanda Maharaja řekl:) Můj drahý, který jsi tak požehnaný, daří se dobře synovi Sury, když je teď svobodný a shledal se se svými dĕtmi a dalšími příbuznými?

Text* 17: Naštĕstí byl hříšný Kamsa za své hříchy zabit, i se všemi svými bratry. Vždy jen nenávidĕl svaté a čestné Yaduovce.

Text* 18: Vzpomíná Krsna na nás? Vzpomíná na svou matku, přátele a dobrodince? Na pastevce a jejich vesnici Vraju, které je pánem? Vzpomíná na krávy, les Vrndavan a kopec Govardhan?

Text 19: Vrátí se Govinda alespoň jednou navštívit svou rodinu? Pokud ano, budeme moci hledĕt na Jeho krásnou tvář s jejíma krásnýma očima, nosem a úsmĕvem.

Text* 20: Byli jsme zachránĕni před lesním požárem, vĕtrem a deštĕm, býčím a hadím démonem  –  před všemi tĕmito nepřekonatelnými, smrtelnými druhy nebezpečí  –  pokaždé tou převelikou duší, Krsnou.

Text* 21: Když vzpomínáme na úžasné činy, které Krsna vykonával, na Jeho hravé pohledy vysílané koutky očí, na Jeho úsmĕvy a slova, ó Uddhavo, zapomínáme na všechny své hmotné činnosti.

Text* 22: Když vidíme místa, kde si Mukunda užíval svých rozmarných zábav  –  řeky, kopce a lesy, které ozdobil svýma nohama  –  naše mysli se zcela pohrouží do Nĕho.

Text* 23: Podle mého názoru musí Krsna a Balarama být dva vznešení polobozi, kteří přišli na tuto planetu splnit nĕjakou velkou misi polobohů. Tak to předpovĕdĕl Garga Ṛsi.

Text 24: Krsna a Balarama ostatnĕ zabili Kamsu, který byl silný jako deset tisíc slonů, jakož i zápasníky Canuru a Mustiku a slona Kuvalayapidu. Všechny je zabili hravĕ, stejnĕ snadno, jako lev sprovodí ze svĕta malá zvířata.

Text 25: Tak snadno, jako když královský slon zlomí klacek, zlomil Krsna mocný, obrovský luk tři taly dlouhý. Také po sedm dní držel nad hlavou jen jednou rukou horu.

Text* 26: Zde ve Vrndavanu Krsna a Balarama snadno zahubili démony, jako byl Pralamba, Dhenuka, Arista, Trnavarta a Baka, kteří sami porazili polobohy i ostatní démony.

Text* 27: Sukadeva Gosvami pravil: Nanda Maharaja, jehož mysl byla zcela připoutaná k Pánu, takto intenzívnĕ znovu a znovu vzpomínal na Krsnu, až pocítil nesmírnou úzkost a přemožen silou své lásky se odmlčel.

Text 28: Když matka Yasoda slyšela popisy činností svého syna, ronila slzy a z ňader jí samou láskou vytékalo mléko.

Text 29: Uddhava potom radostnĕ oslovil Nandu Maharaje, když jasnĕ vidĕl jeho a Yasodinu nade vše svrchovanou láskyplnou připoutanost ke Krsnovi, Nejvyšší Osobnosti Božství.

Text 30: Sri Uddhava pravil: Ó ctihodný Nando, ty a matka Yasoda jste ty nejchvályhodnĕjší osoby na celém svĕtĕ, když jste vyvinuli tak láskyplný vztah k Pánu Narayanovi, duchovnímu mistru všech živých bytostí.

Text 31: Tito dva Pánové, Mukunda a Balarama, jsou oba semeno i lůno vesmíru, stvořitel i Jeho tvořivá energie. Vstupují do srdcí živých bytostí a ovládají jejich podmínĕné vĕdomí. Jsou prvotní Nejvyšší.

Text* 32-33: Kdokoliv, dokonce i osoba v nečistém stavu, jež do Nĕho byť jen na okamžik pohrouží svou mysl v dobĕ smrti, spálí všechy stopy hříšných reakcí a ihned dosáhne nejvyššího transcendentálního cíle v čisté, duchovní podobĕ, zářivé jako slunce. Vy dva jste vykonávali výjimečnou láskyplnou službu pro Pána Narayana, Nadduši všeho a příčinu veškeré existence, tu velkou duši, která, přestože je původní příčinou všeho, má tĕlo podobné lidskému. Jaké zbožné činy by od vás ještĕ mohl kdo vyžadovat?

Text 34: Neklesající Krsna, Pán oddaných, se brzy vrátí do Vraji, aby potĕšil své rodiče.

Text* 35: Poté, co v zápasnické arénĕ zabil Kamsu, nepřítele všech Yaduovců, nyní Krsna zajisté splní svůj slib, který vám dal, že se vrátí.

Text 36: Ó nanejvýš požehnaní, nenaříkejte. Už brzy Krsnu znovu uvidíte. Je přítomný v srdcích všech živých bytostí, tak jako oheň spící ve dřevĕ.

Text* 37: Nikdo pro Nĕho není zvlášť drahý nebo opovrženíhodný, vyšší nebo nižší, a přesto není k nikomu lhostejný. Je prostý všech tužeb po úctĕ, a přesto prokazuje úctu všem ostatním.

Text* 38: Nemá matku, otce, manželku, dĕti ani jiné příbuzné. Nikdo s Ním není spříznĕný, a přesto Mu není nikdo cizí. Nemá hmotné tĕlo ani se nerodí.

Text* 39: V tomto svĕtĕ nemá žádnou práci, která by Ho zavazovala se rodit v čistých, nečistých nebo smíšených druzích života. Přesto se zjevuje, aby se tĕšil ze svých zábav a osvobozoval své svaté oddané.

Text 40: Ačkoliv je transcendentální Pán nad třemi kvalitami hmotné přírody  –  dobrem, vášní a nevĕdomostí  –  bere jako svou hru to, že se s nimi sdružuje. Tak používá nezrozený Nejvyšší Pán hmotné kvality, aby tvořil, udržoval a ničil.

Text 41: Stejnĕ jako osoba, která se točí dokola, vnímá zemi, jako by se točila, považuje se ten, kdo je ovlivnĕný falešným egem, za konatele, zatímco ve skutečnosti jedná jen jeho mysl.

Text* 42: Nejvyšší Pán Hari není jen váš syn. Naopak, protože je Pán, je synem, Duší, otcem a matkou všech.

Text 43: O ničem se nedá říct, že to existuje nezávisle na Pánu Acyutovi  –  nic slyšeného ani vidĕného, nic v minulosti, přítomnosti ani v budoucnosti, nic pohyblivého ani nehybného, velkého ani malého. On je prostĕ vším, protože je Nejvyšší Duší.

Text* 44: Zatímco Krsnův posel rozmlouval s Nandou, noc skončila, ó králi. Ženy z vesnice pastevců vstaly z lůžka, zažehly lampy a uctívaly svá domácí božstva. Potom začaly stloukat jogurt na máslo.

Text* 45: Když ženy z Vraji rukama ozdobenýma náramky tahaly za kvedlací provazy, svítily jasem svých drahokamů, které odrážely svĕtlo lamp. Boky, ňadra a náhrdelníky se jim pohupovaly a obličeje pomazané načervenalou kuṅkumou zářily leskem náušnic, který se jim zrcadlil na tvářích.

Text 46: Když ženy z Vraji hlasitĕ zpívaly o slávĕ Krsny s lotosovýma očima, jejich písnĕ se mísily se zvukem kvedlání, stoupaly do nebe a rozptylovaly vše nepříznivé na všech svĕtových stranách.

Text* 47: Když vyšlo božské slunce, lidé z Vraji si všimli zlatého kočáru před branou Nandy Maharaje a ptali se, „Komu patří?“

Text 48: „Možná se vrátil Akrura  –  ten, který splnil Kamsovu touhu, když odvezl lotosookého Krsnu do Mathury.“

Text 49: „Použije naše maso jako obĕtinu při pohřbu svého pána, který byl tak spokojený s jeho službou?“ Zatímco ženy takto hovořily, objevil se Uddhava, který právĕ dokončil své ranní povinnosti.