pūrṇānanda-cit-svarūpa jagannātha-rāya
tāńre kaili jaḍa-naśvara-prākṛta-kāya!!
pūrṇa-ānanda — naprostá transcendentální blaženost; cit-svarūpa — duchovní totožnost; jagannātha-rāya — Pán Jagannātha; tāṅre — Jeho; kaili — učinil jsi; jaḍa — netečné; naśvara — pomíjivé; prākṛta — hmotné; kāya — majícím tĕlo.
Pokud si nĕkdo myslí, že podoba Pána Jagannatha je modla ze dřeva, okamžitĕ do svého života přivolá neštĕstí. Padma Purana říká: arcye visnau sila-dhih...yasya va naraki sah – „Každý, kdo považuje Božstvo v chrámu za výtvor z kamene či dřeva, je obyvatelem pekla.“ Zavržen je proto rouhač, který si myslí, že tĕlo Pána Jagannatha je výtvor z hmoty, a dĕlá rozdíl mezi tĕlem a duší Pána Jagannatha. Čistý oddaný, znalý vĕdy o vĕdomí Krsny, žádný rozdíl mezi tĕlem a duší Pána Jagannatha nedĕlá. Ví, že jsou jedno a totéž, stejnĕ jako Pán Krsna a Jeho duše. Ten, kdo má oči očištĕné oddanou službou vykonávanou na duchovní úrovni, může opravdu vidĕt, že Pán Jagannatha a Jeho tĕlo jsou zcela duchovní. Pokročilý oddaný proto nevidí uctívané Božstvo jako duši uvnitř tĕla, jako je tomu v případĕ obyčejných lidských bytostí. Mezi tĕlem a duší Pána Jagannatha není rozdíl, protože Pán Jagannatha je sac-cid-ananda-vigraha, stejnĕ jako je sac-cid-ananda-vigraha i Krsnovo tĕlo. Mezi Pánem Jagannathem a Sri Caitanyou Mahaprabhuem ve skutečnosti není žádný rozdíl, ale nevĕdomý básník z Bengálska vztáhl na tĕlo Pána Sri Jagannatha hmotné rozlišování.