siñcāńga nas tvad-adharāmṛta-pūrakeṇa
hāsāvaloka-kala-gīta-ja-hṛc-chayāgnim
no ced vayaḿ viraha-jāgny-upayukta-dehā
dhyānena yāma padayoḥ padavīḿ sakhe te
siñca — jen pokrop; aṅga — ó můj drahý Kṛṣṇo; naḥ — naše; tvat — Tvých; adhara — ze rtů; amṛta — nektaru; pūrakeṇa — proudem; hāsa — úsmĕvem; avaloka — pohledem; kala — melodickou; gīta — řečí; ja — vytvořeném; hṛt — v srdci; śaya — spočívající; agnim — v ohni; na u cet — pokud ne; vayam — my; viraha — z odloučení; ja — vytvořeným; agni — ohnĕm; upayukta — spálená; dehāḥ — jejichž tĕla; dhyānena — pomocí meditace; yāma — půjdeme; padayoḥ — lotosových nohou; padavīm — na místo; sakhe — ó můj drahý příteli; te — Tvých.
„ ,Drahý Krsno, svými úsmĕvnými pohledy a melodickou řečí jsi v našich srdcích zažehl oheň chtivých tužeb. Nyní bys mĕl tento oheň uhasit proudem nektaru ze svých rtů tak, že nás budeš líbat. Udĕlej to prosím. Jinak, drahý příteli, z odloučení od Tebe spálí oheň, který máme v srdcích, naše tĕla na popel. V meditaci si pak budeme činit nároky na útočištĕ u Tvých lotosových nohou.̀ “
Tento verš (Bhagavatam 10.29.35) vyslovily gopi, když je v mĕsíčním podzimním svĕtle přitahovala melodie Krsnovy flétny. Všechny z toho zešílely a přišly za Krsnou, ale ten jim, jen aby zvĕtšil jejich extatickou lásku, dal pokyny o morálce, aby se vrátily domů. Gopi na tyto pokyny nedbaly. Chtĕly, aby je Krsna líbal, protože za Ním přišly s chtivými touhami a chtĕly s Ním tančit.
