yasyāńghri-pańkaja-rajaḥ-snapanaḿ mahānto
vāñchanty umā-patir ivātma-tamo-'pahatyai
yarhy ambujākṣa na labheya bhavat-prasādaḿ
jahyām asūn vrata-kṛśāñ chata-janmabhiḥ syāt
yasya — jehož; aṅghri — nohou; paṅkaja — lotosu; rajaḥ — v prachu; snapanam — po koupeli; mahāntaḥ — velké osobnosti; vāñchanti — touží; umā-patiḥ — Pán Śiva; iva — jako; ātma — osobní; tamaḥ — nevĕdomost; apahatyai — odehnat; yarhi — když; ambuja-akṣa — ó Ty s lotosovýma očima; na labheya — nezískám; bhavat-prasādam — Tvou milost; jahyām — vzdám se; asūn — života; vrata-kṛśān — zkráceného dodržováním slibů; śata-janmabhiḥ — stovkami zrození; syāt — pokud je možné.
„ ,Ó Ty s lotosovýma očima, velké osobnosti jako Pána Siva touží po koupeli v prachu Tvých lotosových nohou, aby odehnaly nevĕdomost. Když nedostanu Tvou milost, přijmu sliby, které zkrátí délku mého života, a je-li tak možné dosáhnout Tvé milosti, budu se takto vzdávat tĕl po stovky životů.̀ “
Tento verš vyslovila ve Srimad-Bhagavatamu (10.52.43) Rukminidevi, dcera krále Bhismaky, která slyšela o Krsnových transcendentálních vlastnostech a chtĕla Jej získat za manžela. Její starší bratr Rukmi naneštĕstí Krsnu nenávidĕl a chtĕl ji provdat za Sisupala. Když se to Rukmini dozvĕdĕla, velmi ji to zarmoutilo. Napsala proto Krsnovi důvĕrný dopis, který Mu předal a přečetl brahmanský posel. Tento verš pochází z onoho dopisu.
