Připoutanost Sivanandy Seny k psovi byla pro to zvíře velkým požehnáním. Zdá se, že se jednalo o toulavého psa. A protože se k Sivanandovi Senovi spontánnĕ přidal, když šel s oddanými do Džagannáth Purí, Sivananda Sena ho přijal do své skupiny a staral se o nĕho stejnĕ jako o ostatní oddané. Při jedné příležitosti nebylo psovi dovoleno vstoupit na loď, ale Sivananda ho tam nenechal, a radĕji zaplatil více, aby převozníka přimĕl psa převézt přes řeku. Když potom služebník zapomnĕl psa nakrmit a pes zmizel, Sivananda zažíval úzkost a poslal deset lidí, aby ho našli. Protože psa nenašli, držel půst. Z toho je zřejmé, že Sivananda Sena vyvinul k psovi určité pouto.

Jak vyplyne z dalších veršů, pes dostal milost Sri Caitanyi Mahaprabhua a byl okamžitĕ povýšen na Vaikunthu, aby se stal vĕčným oddaným. Srila Bhaktivinoda Thakura proto zpíval: tumi ta' thakura tomara kukkura, baliya janaha more (Saranagati 19). Chce se stát psem vaisnavy. Je mnoho dalších příkladů, kdy bylo oblíbené zvíře nĕjakého vaisnavy osvobozeno a vrátilo se domů na Vaikunthu, zpátky k Bohu. Tak takový je prospĕch, který se dostaví, pokud se človĕk nĕjakým způsobem stane oblíbencem vaisnavy. Srila Bhaktivinoda Thakura také zpíval: kita-janma ha-u yatha tuya dasa (Saranagati 11). Na opĕtovném rození není nic špatného. Naší jedinou touhou by mĕlo být narodit se v péči vaisnavy. My jsme naštĕstí mĕli tu možnost narodit se otci, který byl vaisnava a velmi hezky se o nás staral. Modlil se ke Srimati Radharani, aby se z nás v budoucnosti stal služebník této vĕčné společnice Sri Krsny. Nyní se tedy nĕjakým způsobem vĕnujeme této službĕ. Závĕr je, že dokonce i jako pes se musíme uchýlit pod ochranu vaisnavy. Potom získáme stejný prospĕch, jaký potká pokročilého oddaného, o kterého se stará vaisnava.