anarpita-carīḿ cirāt karuṇayāvatīrṇaḥ kalau
samarpayitum unnatojjvala-rasāḿ sva-bhakti-śriyam
hariḥ puraṭa-sundara-dyuti-kadamba-sandīpitaḥ
sadā hṛdaya-kandare sphuratu vaḥ śacī-nandanaḥ
anarpita — neudĕlené; carīm — doposud; cirāt — dlouhou dobu; karuṇayā — bezpříčinnou milostí; avatīrṇaḥ — sestoupil; kalau — ve vĕku Kali; samarpayitum — udĕlit; unnata — vznešenou; ujjvala-rasām — milostnou náladu; sva-bhakti — své vlastní služby; śriyam — poklad; hariḥ — Nejvyšší Pán; puraṭa — než zlato; sundara — krásnĕjší; dyuti — jasu; kadamba — množstvím; sandīpitaḥ — zářící; sadā — vždy; hṛdaya-kandare — v hloubi srdce; sphuratu — nechť se zjeví; vaḥ — vašeho; śacī-nandanaḥ — syn matky Śacī.
Tento verš (Vidagdha-madhava 1.2) se také objevuje v Ādi-lile (1.4 a 3.4). Ve svém komentáři ke hře Vidagdha-madhavĕ Srila Visvanatha Cakravarti Thakura uvádí: mahaprabhoh sphurtim vina hari-lila-rasasvadananupapatter iti bhavah – „Bez milosti Sri Caitanyi Mahaprabhua nikdo nemůže popsat zábavy Nejvyšší Osobnosti Božství.“ Srila Rupa Gosvami proto řekl: vo yusmakam hrdaya-rupa-guhayam saci-nandano harih pakse simhah sphuratu – „Nechť se Sri Caitanya Mahaprabhu, který je jako lev zabíjející všechny slony tužeb, probudí v srdci každého, neboť díky Jeho milostivým požehnáním může človĕk pochopit transcendentální zábavy Krsny.“