ebe — nyní; muñi — já; grāme — do vesnice; āinu — přišel jsem; yāimu — půjdu; bhavana — do svého domu; lokere — lidem; kahiba — řeknu; giyā — jdoucí tam; sākṣīra — svĕdka; āgamana — o příchodu.

„Nyní už jsem ve své vesnici. Půjdu domů a povím všem, že přišel svĕdek.“