śrutvā guṇān bhuvana-sundara śṛṇvatāḿ te
nirviśya karṇa-vivarair harato 'ńga-tāpam
rūpaḿ dṛśāḿ dṛśimatām akhilārtha-lābhaḿ
tvayy acyutāviśati cittam apatrapaḿ me
śrutvā — když jsem slyšela; guṇān — transcendentální vlastnosti; bhuvana-sundara — ó nejkrásnĕjší v celém stvoření; śṛṇvatām — tĕch, kdo naslouchají; te — Tvé; nirviśya — vstoupily; karṇa-vivaraiḥ — ušními otvory; harataḥ aṅga-tāpam — zmenšily veškeré tĕlesné utrpení; rūpam — krásou; dṛśām — očí; dṛśi-matām — tĕch, kdo vidí; akhila-artha-lābham — dosažení veškerých výsledků; tvayi — Tobĕ; acyuta — ó neomylný; āviśati — vstupuje; cittam — vĕdomí; apatrapam — beze studu; me — moje.
Tento verš (Srimad-Bhagavatam 10.52.37) napsala Rukminidevi v dopise Krsnovi, když Jej zvala, aby ji unesl. Sukadeva Gosvami to vyprávĕl Maharajovi Pariksitovi, když se ho král zeptal, jak byla Rukmini unesena. Rukmini od různých lidí slyšela o Krsnových vlastnostech, a poté se rozhodla pojmout Krsnu za manžela. V té dobĕ bylo vše zařízeno pro její svatbu se Sisupalem; proto Krsnovi napsala dopis, aby ji unesl, a poslala ho po jednom brahmanovi.