prāyaḥ — témĕř; bata — jistĕ; amba — ó matko; munayaḥ — velcí mudrci; vihagāḥ — ptáci; vane — v lese; asmin — tomto; kṛṣṇa-īkṣitam — když vidí Kṛṣṇovy lotosové nohy; tat-uditam — Jím stvořená; kala-veṇu-gītam — sladká hra na flétnu; āruhya — poté, co vylétnou; ye — oni všichni; druma-bhujān — do vĕtví stromů; rucira-pravālān — mají překrásné popínavé rostliny a vĕtvičky; śṛṇvanti — poslouchají; mīlita-dṛśaḥ — se zavřenýma očima; vigata-anya-vācaḥ — ztichnou.

„  ,Má drahá matko, v tomto lese všichni ptáci vyletí do překrásných korun stromů, zavřou oči a bez zájmu o jakékoliv další zvuky naslouchají pouze tónům Krsnovy flétny. Tito ptáci musí být na stejné úrovni jako velcí svĕtci.̀  “