vyāmohāya — aby zvĕtšily iluzi a nevĕdomost; cara-acarasya — všech pohyblivých i nehybných živých bytostí; jagataḥ — tohoto svĕta; te te — příslušné; purāṇa — dodatky védské literatury zvané Purāṇy; āgamāḥ — a Védy; tām tām — určitého; eva hi — zajisté; devatām — poloboha; paramikām — jako nejvyššího; jalpantu — nechť o nĕm hovoří; kalpa-avadhi — do konce vĕku; siddhānte — závĕrem; punaḥ — ale; ekaḥ — jeden; eva — pouze; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; viṣṇuḥ — Pán Viṣṇu; samasta — všech; āgama — Véd; vyāpāreṣu — v pojednání; vivecana-vyatikaram — k souhrnnému zvážení; nīteṣu — přiveden silou; niścīyate — je ustanoven.

„  ,Existuje mnoho druhů védské literatury a jejích dodatků, Puran, a v každém z nich je jako hlavní vyzdvihován jiný polobůh. To má jen uvést pohyblivé i nehybné živé bytosti v iluzi. Nechť se tedy tĕmito představami zabývají navĕky. Pokud však nĕkdo analyticky prostuduje celou védskou literaturu, dospĕje k závĕru, že jedna jediná Nejvyšší Osobnost Božství je Pán Visnu.̀  “