mukhya — hlavní; gauṇa — druhotný; vṛtti — význam; kiṁvā — nebo; anvaya-vyatireke — přímo či nepřímo; vedera pratijñā — poslední slovo Véd; kevala — pouze; kahaye — mluví; kṛṣṇake — o Kṛṣṇovi.

„Pokud tedy přijmeme védskou literaturu na základĕ výkladů nebo i podle slovníkového významu slov, konečný výrok védského poznání přímo či nepřímo ukazuje na Pána Krsnu.“